tag:blogger.com,1999:blog-40138359422337428062024-02-21T00:01:39.356+05:30ఆహా! ఓహో!Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.comBlogger41125tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-3846704936977234212010-12-17T15:11:00.002+05:302010-12-17T15:20:12.730+05:30కొత్తపల్లి పత్రిక డిసెంబరు సంచికలో నా కథ! – జారు బాబూ!జారు బాబూ!<br /><br />కొత్తపల్లి పత్రిక అక్టోబరు సంచికలో ఇచ్చిన బొమ్మకు స్పందన. <br />రచన, చిత్రం: Y. గీతా ప్రియ దర్శిని, ఇంటర్మీడియట్,నంద్యాల. <br /><br /> <br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjURVN3CMIxrt1JaG20_jkZ7a2bG6E8sRkGHzkHxq7n1REILs7NHJ8jQ9-lHYOPyt0Yrnmqfj1uOJYb9UP8R57fME5Bo09P2yCaOu1PrWqwKkQOdVY_p_yws-obN1N11nfByfRFg6iMrIY/s1600/jaru1.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjURVN3CMIxrt1JaG20_jkZ7a2bG6E8sRkGHzkHxq7n1REILs7NHJ8jQ9-lHYOPyt0Yrnmqfj1uOJYb9UP8R57fME5Bo09P2yCaOu1PrWqwKkQOdVY_p_yws-obN1N11nfByfRFg6iMrIY/s320/jaru1.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5551584536736288050" /></a><br /><br />రామ్ నగర్ లో ఒక పిల్లల పార్కు ఉంది. ఆ పార్కు ఇళ్ళ మధ్య ఉండేది. పిల్లలు పార్కులో ఆడుకోవడానికి టిక్కెట్టు కొనుక్కొనాలి. తల్లిదండ్రులు కూడా ‘పిల్లలు హోంవర్కు పూర్తి చేస్తే పార్కు టిక్కెట్టు కొనిపిస్తాము’ అనేవాళ్ళు. దాంతో పిల్లలు తొందరగా హోంవర్కు ముగించుకొని, గబగబా పార్కుకి పరుగెత్తేవాళ్ళు. <br /><br />ఆ పార్కులో ఒక తోటమాలి తాత ఉండేవాడు. ఆ తాత చాలా మంచి వాడు. ఒక రోజు రవి ఆడుకోవటానికి వచ్చాడు అక్కడికి. కొత్తకదా, అందుకని జారుడు బండ జారడానికి చాలా భయపడ్డాడు అతను. అప్పుడు తోటమాలి తాత "భయపడకు బాబూ! ఇది చాలా సులభం" అంటూ ధైర్యం చెప్పాడు. సహజంగానే అటుపైన రవికి జారుడు బండ అంటే భయం పోయింది. అప్పటి నుండి రవి రోజూ తాత దగ్గరికి వచ్చి, కొంచెం సేపు కబుర్లు చెప్పిగానీ ఇంటికి వెళ్ళేవాడు కాదు. <br /><br />ఇలా ఉండగా ఒక రోజు రవికి ఒక కొత్త సంగతి తెలిసింది: తాత యజమాని తాతకు సరిగా జీతం ఇవ్వట్లేదు. తాతను ఇబ్బంది పెడుతున్నాడు. ఆ విషయం తెలియగానే రవికి చాలా బాధ వేసింది. 'తాతకి ఎలాగైనా సహాయం చేయాలి' అనుకున్నాడు. <br /><br />పార్కు యజమాని రోజూ టిక్కెట్టు కౌంటరు దగ్గర కూర్చుంటాడు. అతన్ని చూసాక, రవికి ఒక ఉపాయం తట్టింది. అతను తన స్నేహితులందరినీ పిలిచి విషయమూ, తన ఉపాయమూ చెప్పాడు. పిల్లలందరూ 'సరే' అన్నారు. రవి తాతను పిలిచి, తను చెప్పినట్లు చేయమన్నాడు. తాత ముందు కొంచెం తటపటాయించాడు; కానీ చివరికి సరేననక తప్పలేదు. <br /><br />ఆ రోజు పార్కు తెరిచే సమయానికి, పార్కు యజమాని సుబ్బారావు దగ్గరికి వెళ్ళి, తన జీతం పెంచమని అడిగాడు తాత. సుబ్బారావు కుదరదన్నాడు. వెంటనే తాత తను ఉద్యోగం మానేస్తున్నానని చెప్పేశాడు. నెలాఖరుకు వచ్చి చేసినంత వరకు జీతం తీసుకువెళతానని చెప్పి వెళ్ళిపోయాడు. <br /><br />ఆ రోజు సాయంత్రం, ముందుగా రవి పార్కుకు వెళ్ళి టిక్కెట్టు తీసుకుని లోపలికి వెళ్ళి, వెనక్కి తిరిగి వచ్చేసాడు. అటుపైన ఒకరి తరవాత ఒకరుగా పిల్లలందరూ వచ్చారు. రవి వాళ్ళందరికి ఏదో చెప్తూ ఉన్నాడు. కొంచెం సేపటికి పిల్లలంతా వెళ్ళిపోయారు. <br /><br />ఇదంతా చూసి పార్కు యజమాని సుబ్బారావు ఆశ్చర్యపోయాడు. ఏం జరుగుతున్నదో అతనికి అర్ధం కాలేదు. మరుసటి రోజు కూడా ఇలాగే జరిగింది. కాకపోతే పిల్లలు ఈ రోజు వెళ్ళిపోలేదు- సుబ్బారావు దగ్గరకు వచ్చి "తాత ఏడి, కనిపించటం లేదు?" అని అడిగారు.<br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjREX2zGBdTJF-qvcjoU_ZoWSir2ErJcwDrt1O8Xe0j7rPF4S6HeQBgYkD8cS1NmWOam9TXoV924GLeXFV18550qghdQ0I77QinzBKf-42ejO2ZVwoVZQYpHfd1SaZma3o5uENullS0e9I/s1600/jaru+babu+jaru.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 317px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjREX2zGBdTJF-qvcjoU_ZoWSir2ErJcwDrt1O8Xe0j7rPF4S6HeQBgYkD8cS1NmWOam9TXoV924GLeXFV18550qghdQ0I77QinzBKf-42ejO2ZVwoVZQYpHfd1SaZma3o5uENullS0e9I/s320/jaru+babu+jaru.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5551584703042810722" /></a><br /><br />సుబ్బారావు ఆశ్ఛర్యంగా వాళ్ళవైపు చూస్తూ "తాత పని మానేసాడు" అని చెప్పాడు. అంతే- మరుసటి రోజు నుండి పిల్లలు రావడం పూర్తిగా మానేసారు. కనీసం ఒకళ్ళు ఒక టిక్కెట్టు కూడా కొనడం లేదు. <br /><br />ఇట్లా రెండురోజులు గడిచేసరికి, సుబ్బారావుకు బుద్ధి వచ్చింది. 'తాత లేకపోతే తనకు అసలు ఆదాయమే ఉండదు! తాత జీతం విషయంలో తను మరీ జిడ్డుగా ఉండకూడదు" అని అర్ధం అయ్యింది. ఇంకో రెండు రోజులు ఇట్లా గడిచింది- తాతను పిలిపించి, జీతం పెంచి మరీ పనిలో చేర్చుకున్నాడు సుబ్బారావు. <br /><br />పిల్లలు, తాత కూడా సంతోష పడ్డారు. పార్కు మళ్ళీ పిల్లలతో కళకళలాడింది.Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-19742292928234742912010-09-27T12:19:00.001+05:302010-09-27T12:22:09.278+05:30పగలే వెన్నెలా - పరవశమాయెగా!ఇది నా సొంత కథ. ఎక్కడా విని చదివి వ్రాసింది కాదు.<br /><br />అనగా అనగా..... <br /><br /> పంపానది తీరంలోని అడవిలో చకోర పక్షులు నివసించేవి. అవి చంద్రుడి వెన్నెలను తప్పించి ఇంక దేనిని ఆహారంగా తీసుకునేవి కాదు. ఒక మధ్యాహ్నపూట, ఒక చకోర పక్షి, ఒక దిరిసెన చెట్టు మీద కూర్చుని కునికి పాట్లు పడుతుంది. ఆ చకోర పక్షి తనలో తను ‘ఈ రోజు అమావాస్య! చంద్రుడు రాడు. ఈ రొజుకు మాకు పస్తు’ అనుకుంది. అంతలో ఆ ప్రదేశమంతా వెన్నెల వెలుగు వ్యాపించింది.<br /><br /> ఆ చకోర పక్షి చాలా ఆశ్చర్యపోయింది. ‘ఈ రోజు అమావాస్య. అది గాక, ఈ మధ్యాహ్న పూట వెన్నెల ఎలా వచ్చిందబ్బా!’ అనుకుంటూ చుట్టూ చూసింది. ఆ పక్షికి వెన్నెల చల్లదనం , వెన్నెల వెలుగుకు కారణం ఏమిటో అర్ధం కాలేదు.సరే అనుకుని వాళ్ళ రాజు వద్దకు వెళ్ళింది.<br /><br /> చకోర రాజు దాని మాటలు విని ఆశ్చర్యపోయాడు. "ఈ వింత ఏమిటో తెలుసుకోవాలి పదండి," అంటూ చకోర పక్షులన్నిటిని వెంట బెట్టుకుని ఆ దిరిసెన చెట్టు వద్దకు వెళ్ళాడు. చకోర పక్షులు అక్కడికి వచ్చే కొద్ది వెన్నెల చల్లదనం పెరగసాగింది. ఆ చెట్టు వద్దకు వెళ్ళేటప్పటికి పక్షులన్ని ఇక ఆశ్చర్యం పట్టలేక పొయాయి. చకోర రాజు "ఈ వెన్నెల చల్లదనానికి కారణం ఏమిటో మనం తెలుసుకోవాలి. ఈ చుట్టుపక్కల వెతకండి. కారణమేమిటో కచ్చితంగా తెలుస్తుంది!" అని చెప్పాడు. చకోర పక్షులన్ని వెతకసాగాయి.<br /><br /> ఆ పక్షులన్ని పంపానది తీరంలో ఉన్న ఋష్యమూక పర్వతంవైపు వెళ్ళే కొద్దీ ఆ వెన్నెల చల్లదనం ఇంకా పెరగసాగింది. అక్కడకు చేరుకున్న పక్షులన్ని అసలు కారణం తెలుసుకుని ఆశ్చర్యపోయాయి. సుగ్రీవుడి స్నేహం కోసం వచ్చిన రాముని దేహకాంతిని ఆ పక్షులన్నీ వెన్నెల అని భావించాయి. అది తెలుసుకుని చకోర పక్షులన్నీ... అడగకుండానే ఆ రోజుకు తమ ఆకలిని తీర్చినందుకు, ఆ నీలమేఘశ్యాముని భక్తి భావంతో పూజించి పరవశించాయి.Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-41490100889349394222009-04-16T13:25:00.001+05:302009-04-16T13:29:00.452+05:30రాజకీయ దారుణాలు<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi68ya7uTtgbH1ZocAevRMG_VwqgPhyEATWo_2zek59XhgIvDqqCRX7dSTA1EjLneJKfoyysk7NzJGn0wGFBNC6J2tr68nJXfLUraDyRbyOl0PG0IyYkoONtHkN6OCzusQyYdLvBtGpz90/s1600-h/funny-animals-03-sad-polar-bear.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 220px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi68ya7uTtgbH1ZocAevRMG_VwqgPhyEATWo_2zek59XhgIvDqqCRX7dSTA1EjLneJKfoyysk7NzJGn0wGFBNC6J2tr68nJXfLUraDyRbyOl0PG0IyYkoONtHkN6OCzusQyYdLvBtGpz90/s320/funny-animals-03-sad-polar-bear.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5325194884780287490" border="0" /></a><meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 12"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 12"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CBHARATH%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtmlclip1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><!--[if gte mso 9]><xml> <o:officedocumentsettings> <o:relyonvml/> <o:allowpng/> </o:OfficeDocumentSettings> </xml><![endif]--><link rel="themeData" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CBHARATH%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtmlclip1%5C01%5Cclip_themedata.thmx"><link rel="colorSchemeMapping" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CBHARATH%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtmlclip1%5C01%5Cclip_colorschememapping.xml"><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:trackmoves/> <w:trackformatting/> <w:punctuationkerning/> <w:validateagainstschemas/> <w:saveifxmlinvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid> <w:ignoremixedcontent>false</w:IgnoreMixedContent> <w:alwaysshowplaceholdertext>false</w:AlwaysShowPlaceholderText> <w:donotpromoteqf/> <w:lidthemeother>EN-US</w:LidThemeOther> <w:lidthemeasian>X-NONE</w:LidThemeAsian> <w:lidthemecomplexscript>TE</w:LidThemeComplexScript> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> <w:dontgrowautofit/> <w:splitpgbreakandparamark/> <w:dontvertaligncellwithsp/> <w:dontbreakconstrainedforcedtables/> <w:dontvertalignintxbx/> <w:word11kerningpairs/> <w:cachedcolbalance/> </w:Compatibility> <m:mathpr> <m:mathfont val="Cambria Math"> <m:brkbin val="before"> <m:brkbinsub val="--"> <m:smallfrac val="off"> <m:dispdef/> <m:lmargin val="0"> <m:rmargin val="0"> <m:defjc val="centerGroup"> <m:wrapindent val="1440"> <m:intlim val="subSup"> <m:narylim val="undOvr"> </m:mathPr></w:WordDocument> </xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <w:latentstyles deflockedstate="false" defunhidewhenused="true" defsemihidden="true" defqformat="false" defpriority="99" latentstylecount="267"> <w:lsdexception locked="false" priority="0" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Normal"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="heading 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 7"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 8"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 9"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 7"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 8"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 9"> <w:lsdexception locked="false" priority="35" qformat="true" name="caption"> <w:lsdexception locked="false" priority="10" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Title"> <w:lsdexception locked="false" priority="1" name="Default Paragraph Font"> <w:lsdexception locked="false" priority="11" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Subtitle"> <w:lsdexception locked="false" priority="22" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Strong"> <w:lsdexception locked="false" priority="20" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Emphasis"> <w:lsdexception locked="false" priority="59" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Table Grid"> <w:lsdexception locked="false" unhidewhenused="false" name="Placeholder Text"> <w:lsdexception locked="false" priority="1" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="No Spacing"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" unhidewhenused="false" name="Revision"> <w:lsdexception locked="false" priority="34" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="List Paragraph"> <w:lsdexception locked="false" priority="29" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Quote"> <w:lsdexception locked="false" priority="30" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Intense Quote"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="19" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Subtle Emphasis"> <w:lsdexception locked="false" priority="21" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Intense Emphasis"> <w:lsdexception locked="false" priority="31" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Subtle Reference"> <w:lsdexception locked="false" priority="32" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Intense Reference"> <w:lsdexception locked="false" priority="33" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Book Title"> <w:lsdexception locked="false" priority="37" name="Bibliography"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" qformat="true" name="TOC Heading"> </w:LatentStyles> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Font Definitions */ @font-face {font-family:Gautami; panose-1:2 0 5 0 0 0 0 0 0 0; mso-font-charset:1; mso-generic-font-family:auto; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:2097152 0 0 0 0 0;} @font-face {font-family:"Cambria Math"; panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4; mso-font-charset:0; mso-generic-font-family:roman; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:-1610611985 1107304683 0 0 159 0;} @font-face {font-family:Calibri; panose-1:2 15 5 2 2 2 4 3 2 4; mso-font-charset:0; mso-generic-font-family:swiss; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:-1610611985 1073750139 0 0 159 0;} /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-unhide:no; mso-style-qformat:yes; mso-style-parent:""; margin-top:0in; margin-right:0in; margin-bottom:0in; margin-left:.25in; margin-bottom:.0001pt; text-align:justify; line-height:150%; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:"Calibri","sans-serif"; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-fareast-font-family:Calibri; mso-fareast-theme-font:minor-latin; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin; mso-bidi-font-family:Gautami; mso-bidi-theme-font:minor-bidi; mso-bidi-language:AR-SA;} .MsoChpDefault {mso-style-type:export-only; mso-default-props:yes; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-fareast-font-family:Calibri; mso-fareast-theme-font:minor-latin; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin; mso-bidi-font-family:Gautami; mso-bidi-theme-font:minor-bidi; mso-bidi-language:AR-SA;} .MsoPapDefault {mso-style-type:export-only; margin-left:.25in; text-align:justify; line-height:150%;} @page Section1 {size:8.5in 11.0in; margin:1.0in 1.0in 1.0in 1.0in; mso-header-margin:.5in; mso-footer-margin:.5in; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Table Normal"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-priority:99; mso-style-qformat:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0in 5.4pt 0in 5.4pt; mso-para-margin-top:0in; mso-para-margin-right:0in; mso-para-margin-bottom:0in; mso-para-margin-left:.25in; mso-para-margin-bottom:.0001pt; text-align:justify; line-height:150%; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:"Calibri","sans-serif"; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-fareast-font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-theme-font:minor-fareast; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin;} </style> <![endif]--> <p class="MsoNormal" style="">
<br /><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE"></span></p><p class="MsoNormal" style="">
<br /><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE"></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size:130%;"><span style="font-size:130%;"><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;" lang="TE">ఈ రాజకీయ దారుణాలని నేను చూడలేనబ్బా!</span></span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p></o:p></span></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size:130%;"><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p> </o:p></span></span></p>
<br />
<br />Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-82844681325685479212009-04-15T11:43:00.005+05:302009-04-15T11:56:42.277+05:30ఓటు లేని ఒక ఓటరు విలాఆఆఆఆపం<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWrW6eeAG9BpJfDKzgYdiRyNgPxFocUYC9BHOyUdaomHEV0uI4KXJA4O4M0gQwbHp3bwoOf0SsmM9A-vjZwB7_AiZDSrW4i6GsLfVlSYuxMqjqhoq4pMai0WVgti_UZ5OsEbYPf8Dx564/s1600-h/ATT3684604.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 240px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiWrW6eeAG9BpJfDKzgYdiRyNgPxFocUYC9BHOyUdaomHEV0uI4KXJA4O4M0gQwbHp3bwoOf0SsmM9A-vjZwB7_AiZDSrW4i6GsLfVlSYuxMqjqhoq4pMai0WVgti_UZ5OsEbYPf8Dx564/s320/ATT3684604.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5324798178744135874" border="0" /></a><br /><span style="font-size:130%;"><br /><span>దేవుడా</span>, <span>నాకు</span> <span>ఓటు</span> <span>లేదన్నా</span> <span>వీళ్ళందరూ</span> <span>నావెంట</span> <span>పడుతున్నారు</span>, <span>నన్ను</span> <span>కాపాడు</span>!</span>Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com7tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-56768178253173225562009-03-04T20:45:00.001+05:302009-03-04T20:49:20.758+05:30నా గీతల్లో వివేకానందుడు [బొమ్మ]<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgS81RXZZee6NSmdSFrJj6A9cYKIeB0mZk5QRb8W5ogQ6QaApZ-gxvGdg2zSfAOTjjPtZ6IxtDvAmXxX-GJvAaHH9KWPkappqa3rZ9uyCZ0I2c5B3c2UGSTU5CVO9db5TSnr5Q7BMLz58s/s1600-h/Picture+098.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 233px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgS81RXZZee6NSmdSFrJj6A9cYKIeB0mZk5QRb8W5ogQ6QaApZ-gxvGdg2zSfAOTjjPtZ6IxtDvAmXxX-GJvAaHH9KWPkappqa3rZ9uyCZ0I2c5B3c2UGSTU5CVO9db5TSnr5Q7BMLz58s/s320/Picture+098.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5309351899472863394" /></a><br /><br />వివేకానందుడి `ఫోటో’ చూసి నేను వేసిన ఈ బొమ్మ నా తొలి ప్రయత్నం. వివేకానందుడి జీవిత చరిత్ర చదివినప్పటి నుండి ఆయన బొమ్మ వేయాలని కలలు కనేదాన్ని కానీ, ధైర్యం మాత్రం చాలేది కాదు. తీరా నేను బొమ్మ వేశాక ఎవరైనా ఆ బొమ్మని చూసి "ఏంటి ఈ బొమ్మ? ఎవరి బొమ్మా నువ్వు వేసింది?" అని అడగాల్సి వస్తుందేమోనని పెద్ద అనుమానం. అప్పుడు నాకు నేను ‘అయ్యవారిని చెయ్యబోతె కోతి అయ్యింది’ అన్న సామెత చెప్పుకోవాల్సి వస్తుంది కదా! <br /><br /> కానీ ఇన్నాళ్ళకి నా కలలు సాకారం అయ్యాయి! <br /><br /> నేనూ మార్గదర్శిలో చేరాను. ఒక బొమ్మ వేశాను.Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com8tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-68667222284522106762009-02-13T21:39:00.001+05:302009-02-13T21:41:17.513+05:30జల భూతం కధచాలా రోజుల నుండీ పెద్ద పెద్ద కధలు రాస్తున్నాను కదా! రాసీ రాసీ నాకైతే ఓపిక అయిపోయింది. అందుకని కొన్ని రోజులు కొన్ని చిన్న కధలు రాయాలనే ఉద్దేశంతో నాకు ఇష్టమైన ఈ చిన్న కధను రాస్తున్నాను. ఈ కధ ఏ పుస్తకంలోనిదో చెప్పలేను కానీ మా అమ్మ నా చిన్నప్పుడు చెప్పిన కధ అని మాత్రం చెప్పగలను.<br /><br /> రామాపురం అనే ఊరిలో ఉండే రాజయ్యకి ఇద్దరు కొడుకులు. రాజయ్య చనిపోగానే రాజయ్య పెద్ద కొడుకు పొలం, ఇల్లూ, గొడ్డు గోదా అంతా ఆస్తీ తీసేసుకున్నాడు. రాజయ్య రెండో కొడుకు అయిన `చిన్నతమ్ముడు’,<br />"అన్నా! మరి నా వాటా ఆస్తి ఏది?" అని అడుగగా,<br />"ఇదుగో, ఈ నారతాడు నీ వంతు ఆస్తి. ఇంక పో” అని అటక మీద ఉన్న నారతాడుని చిన్నతమ్ముడికి ఇచ్చాడు అన్న.<br /><br /> చిన్నతమ్ముడు చాలా మంచి వాడు అవటం వల్ల ‘సర్లే పోనీ. అన్నకి ఆస్తి అంతా తీసుకోవాలని ఉన్నట్టుంది’ అని తనకి తను సర్ధి చెప్పుకుని ఊరుకున్నాడే కానీ పంచాయితీ దగ్గరికి వెళ్ళాలని అనుకోలేదు.<br /><br /> చిన్నతమ్ముడికి చేతి పనులు చాలా బాగా చేయడం వచ్చు. వాడు ఊరు చివర ఉన్న అడవిలోకి వెళ్ళి తన దగ్గర ఉన్న నారతాడుతో వలలూ, ఉచ్చులూ అల్లుకుని వాటితోటి ఒక కుందేలుని, ఒక ఉడతని పట్టుకున్నాడు.<br /><br /> మళ్ళీ అదే తాడుతో ఒక సంచీ లాంటి దానిని అల్లి వాటిని ఆ సంచీలో వేసుకుని బయలుదేరాడు. <br /><br /> అలా నడుచుకుంటూ వెళ్ళీ వెళ్ళీ, చివరికి చిన్నతమ్ముడు ఒక చిన్న జలాశయం పక్కన కూర్చున్నాడు. వాడు అక్కడ కూర్చుని ఉండగా ఒక ఎలుగుబంటి పక్కనే ఉన్న చెట్టుపొదలోకి వెళ్ళడం చూసాడు. మళ్ళీ వాడు మెదలకుండా కూర్చున్నాడు. ఏదో ఆలోచిస్తూ చిన్నతమ్ముడు ఆ జలాశయంలోని నీళ్ళ వైపే చూడసాగాడు.<br /><br /> అయితే ఆ నీటిలో రెండు జలభూతాలు ఉన్నాయి. ఒక తండ్రి జలభూతం, ఒక కొడుకు జలభూతం. అయితే వాళ్ళకి అస్సలు బుర్రమాత్రం లేదు.<br /><br /> కొడుకు జలభూతం చిన్నతమ్ముడిని చూసి వాళ్ళ నాన్న దగ్గరికి వెళ్ళి<br />" నాన్నా, నాన్నా! ఎవరో ఒకబ్బాయి మన జలాశయం దగ్గరికి వచ్చాడు. అతను మన నీటివైపే చూస్తున్నాడు. అతని దగ్గర తాడుతో అల్లిన వలలూ, సంచులూ ఉన్నాయి. బహుశా అతను ఆ వలలతో మన నీటినంతా పట్టుకుని సంచులలో వేసి తీసుకుని వెళదాం అనుకుంటున్నట్టున్నాడు” అని చెప్పాడు.<br /><br /> "అవునా? అయితే చాలా ప్రమాదమే. నువ్వొక పని చేయి. అతనితో ఏదో ఒక పందెం పెట్టుకుని అతన్ని ఓడించి ఇక్కడి నుండీ పంపించేయి” అని చెప్పాడు తండ్రి జలభూతం.<br /><br /> ఈ కొడుకు వెళ్ళి “ఏయ్ అబ్బాయ్! ఇక్కడి నుండీ వెళ్ళిపో” అన్నాడు.<br /><br /> చిన్నతమ్ముడు భయపడకుండా “నేనెందుకు వెళ్ళాలి? నేను వెళ్ళను” అన్నాడు.<br /><br /> "అయితే, ఒక పని చేద్దాం. మనిద్దరం ఏదైనా పందెం పెట్టుకుందాం. నేను గెలిస్తే నువ్వు ఇక్కడి నుండీ వెళ్ళిపోవాలి” అన్నాడు కొడుకు జలభూతం.<br /><br /> "సరే!” అన్నాడు చిన్నతమ్ముడు.<br /><br /> "సరే! ఇదుగో ఇక్కడున్న ఈ చెట్టుని నువ్వు నాకంటే వేగంగా ఎక్కగలవా?" అన్నాడు కొడుకు జలభూతం. <br /><br /> "ఓస్! ఆపనికి నేనెందుకు? నా బుజ్జితమ్ముడు చేయగలడు” అని అంటూ ఉడుతని తీసి చెట్టుమీదికి వదిలాడు చిన్న తమ్ముడు. ఉడుత ‘బ్రతుకు జీవుడా’ అనుకుని చెట్టుమీదికి పరుగు తీసింది. ఉడుతతో సమాన వేగంతో చెట్టు ఎక్కలేక కొడుకు జలభూతం ఓడిపోయాడు.<br /><br /> వాడు తండ్రి దగ్గరకి వెళ్ళి జరిగిందంతా చెప్పాడు. తండ్రి జలభూతం “ఈ సారి ఇంకో పందెం పెట్టి గెలువు. పో” అని వాడిని మళ్ళీ పంపించాడు. కొడుకు జలభూతం మళ్ళీ వచ్చి <br />"ఇదుగో ఇంకో పందెం. ఈ సారి పందెం ఏంటంటే నువ్వు నాకంటే వేగంగా అడవిలోకి పరిగెత్తగలవా?" అని అన్నాడు.<br /><br /> "ఓసోస్! ఇంతేనా దీనికి నేను ఎందుకు? నా రెండో తమ్ముడు చాలు” అని చెప్పి కుందేలుని వదిలాడు చిన్నతమ్ముడు. అది ఒక్క పరుగున అడవిలోకి పరిగెత్తింది. దానితో సమానంగా పరిగెత్తలేక కొడుకు జలభూతం మళ్ళీ ఓడిపోయాడు.<br /><br /> వాడు తండ్రి దగ్గరకి వెళ్ళి జరిగిందంతా చెప్పాడు. తండ్రి జలభూతం “ఈ సారి ఇంకో పందెం పెట్టి గెలువు. పో” అని వాడిని మళ్ళీ పంపించాడు. కొడుకు జలభూతం మళ్ళీ వచ్చి <br />"ఇదిగో ఇంకొక పందెం. నా అంత గట్టిగా నువ్వు ఎవరినైనా సరే పట్టుకోగలవా?" అన్నాడు కొడుకు జలభూతం.<br /><br /> "ఓసోస్ ఓస్! దానికి నేను ఎందుకు? నా పెద్ద తమ్ముడు అదుగో ఇందాకే ఆ చెట్టు పొదలలోకి వెళ్ళాడు. నువ్వు తన దగ్గరికి వెళ్ళు, వదలకుండా పట్టుకుంటాడు” అని చెప్పి ఎలుగు బంటి వెళ్ళిన వైపుకి చూపించాడు చిన్నతమ్ముడు. <br /><br /> కొడుకు జలభూతం వెళ్ళి ఆ పొదలలో ఉన్న ఎలుగు బంటి దగ్గరికి వెళ్ళాడు. దగ్గరికి వచ్చిన కొడుకు జలభూతంన్ని ఆ ఎలుగు బంటి గట్టిగా పట్టుకుంది. వాడు దాని దగ్గరనుండీ విడిపించుకునే టప్పటికి తల ప్రాణం తోకకి ఒచ్చింది. <br /><br /> వాడు తండ్రి దగ్గరకి వెళ్ళి జరిగిందంతా చెప్పాడు. తండ్రి జలభూతం “వీడు సామాన్యుడి లాగా లేడు. వీడితో గొడవ పెట్టుకోవడం కంటే ఎంతో కొంత డబ్బు ఇచ్చైనా పంపించేయడం మంచిది. కావాలంటే కొంచెం డబ్బు ఇస్తాను. ఈ జలాశయం విడిచి పెట్టి వెళ్ళమని అతనిని అడుగు పో” అని అన్నాడు.<br /><br /> కొడుకు జలభూతం వచ్చి అదే చెప్పాడు. <br /> "సరే! అయితే ఇదుగో నా టోపీ నిండుగా డబ్బు ఇస్తే చాలు” అని చెప్పాడు చిన్నతమ్ముడు.<br /><br /> సరే అని చెప్పి డబ్బు తీసుకురాడానికి కొడుకు జలభూతం వెళ్ళి వచ్చే లోపల చిన్నతమ్ముడు తన టోపీకి ఒక కన్నం పెట్టి, టోపీ పట్టేటంత గుంత తవ్వాడు. అందులో తాడుతో అల్లిన ఒక సంచీ పెట్టి, పైన టోపీ పెట్టాడు. కానీ చూడడానికి మామూలుగా టోపీని నేల మీద పెట్టినట్టుగా ఉంది అంతే. <br /><br /> కొడుకు జలభూతం వచ్చి కొంత డబ్బుని ఆ టోపీలో వేసాడు. అయితే డబ్బంతా క్రింద ఉన్న సంచీలోకి పోయింది. కొడుకు జలభూతం ఇంకొంత డబ్బుతీసుకు వచ్చేలోపల చిన్న తమ్ముడు గుంతలో పెట్టిన సంచీలోని డబ్బుని ఇంకొక సంచీలో నింపి దాన్ని మళ్ళీ ఇందాకటి లాగానే పెట్టాడు. కొడుకు జలభూతం మళ్ళీ డబ్బు తెచ్చి పోశాడు. మళ్ళీ నిండ లేదు. అలా చిన్న తమ్ముడు తను మోయ గలిగినన్ని సంచులు నిండాక ఇక టోపీ క్రింద గుంతలో నిండిన సంచీని పెట్టాడు. దాంతో ఆప్పుడు టోపీ నిండిపోయింది. కొడుకు జలభూతం ‘హమ్మయ్యా!’ అనుకున్నాడు.<br /><br /> చిన్నతమ్ముడు ఒక ఊరికి వెళ్ళి అక్కడ ఒక మంచి ఇల్లూ, పొలం పుట్రా, గొడ్డూ గొదా అన్నీ ఆ డబ్బుతో కొనుక్కుని, ఒక మంచి అమ్మాయిని పెళ్ళి చేసుకుని హాయిగా జీవితాన్ని గడిపాడు.Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com9tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-68970626702349182622009-02-11T19:23:00.002+05:302009-02-11T19:25:45.505+05:30కృష్ణుడే పోరు తప్పదననీ<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEij6DDwcRt0sL98o5ElQC1oZwHpyzFgdP5ho_CnLltvp5-DQHKcrbMnoue3Vbf5Vwtk8WD3Oh4vi8x8l_aTC8dTmEMBZ2uG1o2CfuNE1AJB_vJtNjz50_EjdrYySTKvULMO3F1IjN1tLc4/s1600-h/upload+krishna.jpg"><img style="display:block; margin:0px auto 10px; text-align:center;cursor:pointer; cursor:hand;width: 233px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEij6DDwcRt0sL98o5ElQC1oZwHpyzFgdP5ho_CnLltvp5-DQHKcrbMnoue3Vbf5Vwtk8WD3Oh4vi8x8l_aTC8dTmEMBZ2uG1o2CfuNE1AJB_vJtNjz50_EjdrYySTKvULMO3F1IjN1tLc4/s320/upload+krishna.jpg" border="0" alt=""id="BLOGGER_PHOTO_ID_5301538099567250466" /></a>Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-82645359435644058802009-02-09T19:29:00.003+05:302009-02-10T20:37:05.923+05:30పలుకని పడంతి [విక్రమార్కుడి కధ] - 12(నిన్నటి కధ తరువాయి భాగం)<br /><br /> పయ్యెద “ఓ రాజేంద్రా! ఇప్పుడు చెప్పండి నలుగురు దొంగలలో ఎవరి సామర్ధ్యం ఎక్కువ?” అని అడిగాడు. <br /><br /> "ఓ పయ్యెదా! రాజూ, మంత్రీ, కొత్వాల్, బట్టల వ్యాపారీ వీళ్ళకే ఎక్కువ సామర్ధ్యం ఉంది” అని చెప్పాడు విక్రమార్కుడు. <br /><br /> అప్పుడు పలుకని పడంతి “ఏమయ్యా నువ్వసలు కధ విన్నావా? లేక నిద్ర పోయావా? అసలు కధ అర్ధమైందా? నలుగురు దొంగలే ఎక్కువ సామర్ధ్యం ఉన్నవాళ్ళు” అని చెప్పింది.<br /><br /> విక్రమార్కుడు “ఔనౌను. నువ్వు చెప్పింది పచ్చి నిజం. అయినా ఇప్పుడు అందంతా ఎందుకు కానీ ఒక్కసారన్న నాతో మాట్లాడవచ్చు కదా?" అని బ్రతిమాలాడు.<br /><br /> అప్పుడు పయ్యెద “ఓ రాజవర్యా! మీరెందుకు ఇంకా ఆమెని బ్రతిమాలుతున్నారు? మీరు కావాలని కధలకి జవాబులు తప్పుగా చెప్పగానే, ఈ పలుకని పడంతి ముందూ వెనుకా ఆలోచించకుండా మాట్లాడేసింది. ఇప్పటికి ఆమె మూడు సార్లు మాట్లాడేసింది. కాబట్టి మీరు గెలిచినట్టే” అని అన్నాడు పయ్యెదలోని భేతాళుడు.<br /><br /> ఆప్పుడు అర్ధమైంది అక్కడున్న వాళ్ళందరికీ తము చేసిన పొరపాటు. <br /><br /> "పలుకని పడంతీ! నీకు నన్ను వివాహం చేసుకోవడం ఇష్టమేనా? నీకు ఇష్టం లేకపోతే నాకే అభ్యంతరం లేదు!” అని అన్నాడు విక్రమార్కుడు. `అంత తెలివైన వాడినీ, తనను ఓడించి ధర్మంగా గెలుచుకుని కూడా తనకి కూడా ఒక మనసు ఉంటుందనీ అర్ధం చేసుకునే అలాంటి మనిషిని ఎలా వదులుకోవడం? అసలు అలాంటి వాడికంటే తనకు కావలిసినది ఇంకెవరు?’ అని యోచించి పలుకని పడంతి విక్రమార్కుడితో వివాహానికి ఒప్పుకుంది. ఇద్దరికీ కూడా వేదవిధులతో వైభవోపేతంగా వివాహం జరిగింది.<br /><br /> ఆ తరవాత భట్టీ, విక్రమార్కుడూ, పలుకని పడంతీ, కొంత మంది పనివాళ్ళతో బయలుదేరారు. <br /><br /> అయితే ఊరు దాటాక విక్రమార్కుడు పలుకని పడంతినీ, భట్టినీ “ఈ పనివాళ్ళతో సహా మీరు ఊరి అడవిలోని ఆ పెద్ద మర్రి చెట్టు దగ్గరికి వెళ్ళండి. నాకు కొంచెం పనుంది. మీరు అక్కడికి వెళ్ళేటప్పటికి నెను వస్తాను” అని చెప్పి విక్రమార్కుడు ఎక్కడికో వెళ్ళాడు.<br /><br /> విక్రమార్కుడు చెప్పినట్టుగానే వీళ్ళు బయలుదేరారు. అయితే విక్రమార్కుడు భేతాళుడి సాయంతో ఒక ముస్సలి వాడి వేషం వేసుకుని ఒక కట్టెలమోపుని మోసుకుంటూ పలుకని పడంతి ఎక్కిన పల్లకీ పక్కనుంచీ నడుచుంకుటూ వెళ్ళాడు.<br /><br /> అంత ముస్సలివాడు అలా మండుటెండలో కట్టెలు నెత్తిన పెట్టుకుని వెళ్ళడం చూసి తట్టుకోలేక పలుకని పడంతి “ఓ స్వామీ! ఎందుకంత కష్టపడీ ఆ కట్టెల మోపుని మీరు తీసుకెళ్ళడం. మా భటులకి ఇవ్వండి వాళ్ళు తెచ్చిపెడతారు” అని చెప్పింది.<br /><br /> "లేదు లేదు! ఇది అసలు కట్టేల మోపు కాదు. ఇవి సమిధులు [యఙ్ఞం కోసం వినియోగించే కట్టెలు] వీటిని బ్రాహ్మణులు లేదా క్షత్రియులు మాత్రమే మోసుకెళ్ళాలి. అన్యులు తాకకూడదు” అని చెప్పాడు వృధ్ధుడి రూపంలోని విక్రమార్కుడు. <br /><br /> పలుకని పడంతి క్షత్రియ కన్య కనుక “సరే ఐతే నాకివ్వండి.నేను క్షత్రియురాలిని” అని చెప్పింది పలుకని పడంతి. విక్రమార్కుడు ఆమె చేతికి ఆ సమిధులు ఇచ్చాడు.<br /><br /> ఆమె ఆ సమిధులని నెత్తిమీద పెట్టుకుని మర్రి చెట్టు కొమ్మదాకా నడిచివాచ్చింది.<br /><br /> విక్రమార్కుడు తను వేసిన పందెంలో గెలిచాడు.<br /><br /> (సమాప్తం)Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-12133260605513193352009-02-06T19:57:00.003+05:302009-02-10T20:37:53.220+05:30పలుకని పడంతి [విక్రమార్కుడి కధ] – 11(నిన్నటి కధ తరువాయి భాగం)<br /><br /> [ఈ సారి కధలోని ముప్పావు దొంగ దొంగిలించే విధానం అంతా ఇంతక మునుపు నేను రాసిన కధ ‘రేచుక్క, పగటి చుక్క’ కధను పోలి ఉంటుంది. అందుకనే ఈసారి ముప్పావు దొంగదే కాక నిండు దొంగ దొగతనాన్ని కూడా రాస్తున్నాను. నిజానికి ఈ కధనే నిజం కధ. ‘రేచుక్క, పగటి చుక్క’ కధ దీట్లోంచీ, ఇంకా ఇలాంటి కొన్ని కధలలోని కొన్ని సన్నివేశాలు తీసుకుని తయారు చేసిన కధ అని గుర్తించగలరు.]<br /><br /> రాజు ఈ సారి దొంగని పట్టుకునే పనిని మంత్రికి అప్పగించాడు. <br /><br /> ఈ సారి కార్తికేయుడు ముప్పావు దొంగని ఒక ఘనమైన దొంగతనం చేయమని ఆదేశించాడు.<br /><br /> కుంతల నగరానికి వచ్చిన ముప్పావు దొంగ జరిగిందంతా విని, ఆ రోజు, మంత్రికన్నా ముందుగా, మంత్రిలాగా వేషం వేసుకొని, మంత్రి ఇంటికి వెళ్ళాడు. మంత్రి గొంతును అనుకరిస్తూ మంత్రి భార్యతో<br /><br /> "చూడూ! దొంగ ఈ రోజు మన ఇంటికి దొంగతనానికి వస్తాడని నాకు తెలిసింది. కాబట్టి మన ఇంటిలోని విలువైన వస్తువులన్నీ జాగ్రత్తగా సర్ది తీసుకురా. వాటిని మూటకట్టి, పెరడులో ఉన్న బావిలో పడేద్దాం. అలాగే పనివాళ్ళందరిని సిద్దంగా ఉండమను,అతన్ని పట్టుకోటానికి. దొంగ నాలాగా వేషం వేసుకొని వస్తాడట” అని చెప్పాడు ముప్పావు దొంగ.<br /><br /> ఆవిడ పని వాళ్ళకి ఇదే విషయాన్ని చెప్పింది. విలువైన వస్తువులన్నీ తీసుకొచ్చి పెరడులో పెట్టారు వాళ్ళంతా. వాళ్ళని “దొంగ వచ్చినట్టున్నాడు చూడండి” అంటూ ఒకటే హడావుడీలో పెట్టి, వాళ్ళు గమనించకుండా బావిలో ఒక పెద్ద రాయి పడేసి. విలువైన వస్తువులను పక్కనే ఉన్న గుబురు పొదలో పడేసాడు ముప్పావు దొంగ.<br /><br /> ఇంతలో అసలు మంత్రి వచ్చాడు. “అదిగో దొంగా! వాణ్ణి పట్టుకొండి. కట్టేయండీ” అంటూ అరిచాడు ముప్పావు దొంగ.<br /><br /> మొదట తన వేషంలో ఇంకొకరూ తనలాగే మాట్లాడుతూ అక్కడ ఉండడం చూడగానే, మంత్రికి ఏమీ అర్ధం కాలేదు. ఈ లోపే పని వాళ్ళు మంత్రిని కట్టేసి, అతను మాట్లాడటానికి లేకుండా నోట్లో గుడ్డ కుక్కెసారు.<br /><br /> "నాకు ఆకలిగా ఉంది. అన్నానికి సిద్ధంచేయ్యి. ఈ లోపు బావి దగ్గర స్నానం చేసి వస్తాను” అని చెప్పి, ముప్పావు దొంగ పొదలలో దాచిన సంపదను తీసుకుని అక్కడి నుండి ఉడాయించాడు.<br /><br /><br /> మంత్రి అయ్యుండీ అతను మరీ అంత ఘోరంగా అపహాస్యం పాలయ్యేటప్పటికి రాజుకు ఇంక ఏం చేయాలో పాలుపోలేదు. సరే అనుకుని ‘తనే దొంగని పట్టుకుంటానని’ రాజు ప్రకటించాడు. <br /><br /> అక్కడ మాతంగ పురంలో కార్తికేయుడు ముప్పావు దొంగ చేసిన దొంగతనానికి ఎంతో సంతోషపడ్డాడు. ఈసారి అందరికన్నా పెద్ద వాడైన నిండు దొంగని “దొంగతనం చేసి ఏదైనా తీసుకురా పో!” అని చెప్పి పంపించాడు. <br /><br /> నిండు దొంగ కుంతల నగరంకి వచ్చి వాకబు చేయగా రాజుగారే దొంగని పట్టుకుంటానన్నాడని తెలుసుకున్నాడు. <br /><br /> "ఓహ్హో! అలాగా!” అనుకుని తను చేయాల్సిన దొంగతనం ఎంటో? ఎలా చేయాలో? వేంటనే అంచనాలు వేసుకున్నాడు నిండు దొంగ. <br /><br /> ఆ రోజు రాత్రి నిండు దొంగ ఊరి చివర ఒక బడ్డి కొట్టు పెట్టుకుని, ఆ కొట్టుకు పక్కనే పడుకోడానికి రెండు పక్కలు వేసి, దీపం పెట్టుకుని, అక్కడ ఎదురు చూడడం మొదలుపెట్టాడు. <br /><br /> ఆ రోజు రాత్రి రాజు దొంగని పట్టుకోవాలన్న ఉద్దేశంతో గస్తీ తిరిగే భటులతోపాటూ తను కూడా వచ్చాడు. <br /><br /> ఊరి చివర ఉన్న ఆ బడ్డి కొట్టులోని దీపం చూసి రాజుగారూ, కొంత మంది భటులూ అక్కడికి వచ్చి ఆ పడుకోడానికి వేసి ఉన్న చాపలూ అన్నీ చూసారు. నిండు దొంగని “ఏయ్ అబ్బాయ్! ఇంత అర్ధ రాత్రి పూట ఎవరు వస్తారని నీ బడ్డి కొట్టు తెరిచి పెట్టుకున్నావు? ఆ చాపలు, దిండూ అవన్నీ ఎవరి కోసం పెట్టావు? నిజం చెప్పు” అని గద్దించాడు రాజు.<br /><br /> నిండు దొంగ భయపడుతూ భయపడుతూ “అయ్యా! క్షమించండి! కొన్నాళ్ళగా మన దేశంలో దొంగతనాలు చేస్తున్న ఆ దొంగలు రాత్రి పూట ఇక్కడికి వచ్చి, నేను తీసుకొచ్చిన భోజనం తిని, ఇక్కడే నిద్ర పోతారు. పొట్టకూటి కోసం ఈ బుద్ది తక్కువ పని చేసాను. నన్ను క్షమించండి” అంటూ బ్రతిమాలాడు.<br /><br /> "సరే! కానీ నువ్వు, మేము దొంగని పట్టుకోటానికి సాయం చేయాలి. ఏం, సరేనా?" అన్నాడు రాజు. <br /><br /> "అలాగే మహారాజా! కానీ మీ సైనికులంతా ఇక్కడ ఉన్నారంటే ఆ దొంగలు అట్నుంచీ అటే పారిపోతారు. కాబట్టి సైనికులని వెళ్ళి దూరంగా దాక్కోమనండి. ఈ దొంగ రాగానే సన్నగా ఈల వేస్తాను అప్పుడు వచ్చి పట్టుకోవచ్చు” అని చెప్పాడు నిండు దొంగ. <br /><br /> ‘సరేలే’ అనుకుని రాజు ఆఙ్ఞ చేయగా సైనికులు వెళ్ళి దూరంగా దాక్కున్నారు.<br /><br /> ఐతే రాజు మాత్రం అక్కడే ఉన్నాడు. ఎందుకంటే మరి నిండు దొంగ నిజంగా తమని పిలుస్తాడో లేదో ఒక వేళ దొంగలతో చేతులు కలిపి తమని పిలవకపోతే? <br /><br /> నిండు దొంగ “మహారాజా! మీరు ఇదే వేషంలో ఇక్కడ కూర్చో నుండడం సబబు కాదు. మీరు ఇదుగో ఆ గోనె సంచీలో దాక్కోండి. కాకపోతే మీ బట్టలూ, నగలూ గుచ్చుకోకుండా ఈ మామూలు బట్టలు వేసుకోండి. అలా చేస్తే అప్పుడు దొంగ ఎవరూ ఇక్కడ లేరులే అనుకుని వస్తాడు” అని అన్నాడు. <br /><br /> రాజు అందుకు ఒప్పుకుని సంచీలో దూరాడు. నిండు దొంగ ఆ సంచీ మూతి బిగించి కట్టేసి రాజుగారి బట్టలూ, నగలూ తీసుకుని ఎంచక్కా తన దారిన తాను వెళ్ళిపోయాడు. <br /><br /> ఇంటికెళ్ళి కార్తికేయుడికి ఆ నగలు చూపగా అతను ఎంతో సంతోష పడ్డాడు.<br /><br /> ఇక్కడ రాజుగారు ఎంత సేపో ఎదురు చూసారు చడీచప్పుడు లేదు. కొంత సేపటికి ఆయన నిండు దొంగని పిలిచాడు. కానీ జవాబు లేదు. ఆయనకి అప్పుడు అనుమానం వచ్చి భటులను పిలవగా వాళ్ళు వచ్చి సంచీలో ఉన్న రాజుగారిని విడిపించారు.<br /><br /> ఏం జరిగిందో అందరికీ అర్ధం అయ్యింది. రాజుగారి పరువు నిండునా పోయింది” అని చెప్పి పయ్యెద………<br /><br /> (ఇంకాఉంది. మిగిలిన కధ తరవాత టపాలలో వ్రాస్తానూ.)Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-28495597586053664272009-02-04T20:36:00.003+05:302009-02-10T20:38:17.494+05:30పలుకని పడంతి [విక్రమార్కుడి కధ] – 10(నిన్నటి కధ తరువాయి భాగం)<br /><br /> మర్నాడు కార్తికేయుడు అర్ధ దొంగని పిలిచి “ఒరేయ్! నీ తమ్ముడు చేసిన దొంగ తనం చూసావుగా? నువ్వు అంతకంటే గొప్ప దొంగతనం చేసుకు రావాలి” అని చెప్పాడు. <br /><br /> అర్ధ దొంగ తండ్రి దగ్గర సెలవు తీసుకుని కుంతల నగరానికి వాచ్చాడు. అక్కడ వాకబు చేయగా రాజుగారు ఇచ్చిన తీర్పు గురించీ, కొత్వాల్ గురించీ తెలుసుకున్నాడు. <br /><br /> కొత్వాల్ కి ఒక కూతురు ఉంది. ఆ అమ్మాయికి చిన్న వయసులోనే పెళ్ళి అయిపోయింది. అయితే ఆ పెళ్ళి కొడుకు కాపురం చేయక మునుపే కట్నంతో దేశాంతరాలు పట్టి వెళ్ళిపోయాడు. <br /><br /> ఈ విషయం తెలుసుకున్న అర్ధ దొంగ దేశాంతరాల నుంచి వచ్చిన వాడిలాగా వేషం వేసుకుని కొత్వాల్ ఇంటికి వెళ్ళాడు. <br /><br /> "మామా! నన్ను గుర్తు పట్టలేదా? అదే నీ కూతురు వనజాక్షిని 9వ యేట పెళ్ళి చేసుకున్న నీ అల్లుడిని” అంటూ ఇంకా ఏవో తను వాకబు చేయగా తెలుసుకున్న విషయాలను కూడా చెప్పి, కొత్వాల్ ని విజయవంతంగా నమ్మించాడు. కొత్వాల్ కూడా నిజాయితీగా, దొంగని తన అల్లుడే అని నమ్మాడు. <br /><br /> అర్ధ దొంగ ఆ రోజంతా వాళ్ళచేత సత్కారాలు చేయించుకున్నాడు. సాయంత్రానికి కొత్వాల్ ఊళ్ళో గస్తీ తిరగడానికి బయలుదేరాడు. అర్ధ దొంగ “మామా! నాకు ఊరు చూడాలని ఉంది. ఇప్పుడెలాగో నువ్వు గస్తీ తిరగడానికి వెళ్తున్నావు కదా! నేనూ వస్తాను. దారిలో నీకు విసుగ్గా అనిపించకుండా కబుర్లు చెపుతూ ఊళ్ళో ఏ ప్రదేశంలో ఏమున్నాయో తెలుసుకుంటాను” అని అన్నాడు. <br /><br /> కొత్వాల్ కి కూడా ‘ఇప్పుడు ఒక్కన్నే గస్తీ తిరగడానికి వెళ్ళడం అంటే విసుగు పుడుతుంది. అదే అల్లుడిని తీసుకువెళితే ఎంచక్కా కబుర్లు చెప్పుకుంటూ వెళ్ళచ్చు’ అనుకుని “సరే! రా అల్లుడూ!” అన్నాడు.<br /><br /> ఇద్దరూ కూడా బయలుదేరి వెళ్ళారు. కబుర్లు చెప్పుకుంటూ వాళ్ళిద్దరూ ఊరి మద్యలో ఉన్న గుది బండ దగ్గరికి వెళ్ళారు. <br /><br /> "మామా! ఏమిటిది? నేను ఎప్పుడూ దీన్ని చూడ లేదు” అని అడిగాడు అర్ధ దొంగ. <br /><br /> "దీన్ని గుది బండ అంటారు అల్లుడు! రాత్రి పూట ఎవరైనా దొంగలు కనుక పట్టు పడితే అప్పుడు రాజు దగ్గరకు తీసుకెళ్ళడం జరిగే పని కాదు కనుక గుది బండలో బిగిస్తారు. కాళ్ళు చేతులను సరైన పద్దతిలో అందులో దూరిస్తే చాలు దానంతట అదే తాళం పడిపోతుంది” అని చెప్పాడు కొత్వాల్. అంతా విన్న అర్ధ దొంగ కావాలనే “అవునా? భలే భలే. ఒక్కసారి ఇది ఎలా తాళం పడుతుందో చూడాలని ఉంది. చూపించవా మామా!” అంటూ చాలా గోముగా అడిగాడు. <br /><br /> కొత్వాల్ కూడా సరే చూపిద్దాం అనుకున్నాడు. ‘కానీ ఆ రోజే దేశాంతరాల నుంచీ వచ్చిన అల్లుడిని దొంగలను పెట్టే గుదిబండలో పెడితే బాగుండదు’ అని ఆలోచించిన కొత్వాల్ “సరే! నేను గుదిబండలో నన్ను నేను తాళం వేసుకుంటాను. నువ్వు చూద్దువు గానీ” అని చెప్పి తనను తను దాంట్లో ఇరికించుకున్నాడు. అది తాళం పడింది. అర్ధ దొంగ తెగ సంబర పడిపోయినట్టు నటించాడు. <br /><br /> "సరే అల్లుడు ఇప్పుడు నా జేబులోని తాళం చెవి తోటి తాళం తెరువు” అని అన్నాడు. <br /><br /> అయితే అర్ధ దొంగ తాళం చెవి అతని జేబులోంచి తీసినట్టే తీసి ఎక్కడో పడేశాడు. “అయ్యో! మామా తాళం చెవి పొరపాటున ఎక్కడో పడిపోయింది. కనిపించడం లేదు” అని అన్నాడు. <br /><br /> "సరే! అయితే ఒక పని చేయి. ఇంటి దగ్గర ఇంకొక తాళం చెవి ఉంది. మీ అత్తని అడిగి అది తీసుకురా” అని చెప్పాడు కొత్వాల్.<br /> <br /> అర్ధ దొంగ కొత్వాల్ భార్య దగ్గరకి వెళ్ళి, "అత్తా! మామ చెప్పాడు. ఊరిలో దొంగలు మరీ ఎక్కువ అయిపోయారు అంటకదా. అందుకని డబ్బు, నగలు, విలువైన వస్తువులూ అన్నీ కూడా మూటకట్టి ఇమ్మన్నాడు” అని చెప్పాడు. అదంతా విన్న కొత్వాల్ భార్య “ఆయన ఏరీ?" అని అడిగింది. అందుకు జవాబుగా అర్ధ దొంగ “పక్క వీధిలో ఉన్న గుదిబండ దగ్గర ఉన్నాడు” అని చెప్పాడు. వెంటనే కొత్వాల్ భార్య ఆ వీధి చివరికి వచ్చి “ఏవండీ ఇవ్వమంటరా?” అని ఒక గావు కేక పెట్టింది. <br /><br /> అక్కడ కొత్వాల్ ఏమో ఆమె అడుగుతుంది తాళం చెవి గురించి అనుకుని “ఇవ్వు ఇవ్వు! తొందరగా!” అని అరిచాడు. ఆవిడ డబ్బూ దస్కం నగలూ నట్రా అన్నీ కూడా బస్తాలకి బస్తాలు కట్టి ఇచ్చింది. అర్ధ దొంగ అవి అన్నీ తీసుకుని కొత్వాల్ ఉన్న వైపునుండీ కాకుండా వేరే వైపునుండీ మాతంగ పురానికి వెళ్ళి పొయాడు. <br /><br /> ఇంటికెళ్ళాక కార్తికేయుడికి తను దొంగిలించిన వైనం అంతా చెప్పి ఆ సంపదనంతా చూపించాడు అర్ధ దొంగ. ఇప్పటి తల్లి దండ్రులు ఎలాగైతే పిల్లలు చదువు పూర్తి చేసి ఉద్యోగం సంపాదించుకుంటే ఆనంద పడతారో అలాగే కార్తికేయుడు కూడా అనంద పడ్డాడు.<br /><br /> ఇక్కడ కుంతల నగరంలో ఏమో కొత్వాల్ ఎదురు చూసాడు, ఎదురు చూసాడు. ఎంత సేపటికీ అల్లుడు రాడాయే! అప్పుడు అతనికి ‘ఎక్కడో ఏదో తప్పు జరిగింది’ అని మాత్రం అర్ధం అయ్యింది. కానీ ఏం జరిగిందో మాత్రం అర్ధం కాలేదు. ఏం చేయడానికీ తోచక అలాగే ఉండిపొయాడు. తెల్లవారాక జనాలు కొత్వాల్ గుదిబండలో ఇరుక్కుని ఉండడం చూసారు. కొత్వాల్ భార్య విషయం తెలుసుకుని పరుగు పరుగున వచ్చి తాళం చెవి తోటి తాళం తీసింది. ఆవిడ జరిగిందంతా భర్తకి వివరించింది. విషయం అందరికీ తెలిసి పోయింది. <br /><br /> రాజు గారు విషయం తెలుసుకుని కొత్వాల్ ని చడామడా తిట్టాడు.<br /><br /> (ఇంకాఉంది. మిగిలిన కధ తరవాత టపాలలో వ్రాస్తానూ.)Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-70475578874389806052009-02-02T19:55:00.005+05:302009-02-10T20:38:45.144+05:30పలుకని పడంతి [విక్రమార్కుడి కధ] - 9(నిన్నటి కధ తరువాయి భాగం)<br /><br /> అప్పుడు చీర కొంగు “ఓ రాజా! ఇప్పుడు నా ప్రాణం నా బొందిలో సరిగ్గా ఉంది. కాబట్టి ఇప్పుడు నేను మీకు కధ చెప్పగలను. వినండి.<br /><br /> <span style="color: rgb(204, 51, 204);font-size:130%;" ><span>నలుగురు</span> <span>దొంగల</span> <span>కధ</span></span><br /><br /> కుంతల నగరం అనే ఒక దేశం ఉండేది. ఆ దేశాన్ని గోపాలవర్మ అనే రాజు పాలించేవాడు. అతనికి గోలాహలుండు అనే మంత్రి ఉన్నాడు.<br /><br /> కుంతల నగరానికి రెండామడల దూరంలో మాతంగ పురం అనే గ్రామం ఉంది. ఆ గ్రామంలో కార్తికేయుడు అనే ఒక పెద్ద గజదొంగ ఉండేవాడు. అతనికి నలుగురు కొడుకులు. మొదటివాడి పేరు నిండు దొంగ, రెండోవాడి పేరు ముప్పావు దొంగ, మూడోవాడి పేరు అర్ధ దొంగ, నాలుగోవాడి పేరు పావు దొంగ.<br /><br /> ఒక రోజు కార్తికేయుడు కొడుకులను పిలిచి “చూడండి నాన్నా! మీ అందరికీ నేను చోర విద్య నేర్పాను. ఇప్పుడు మిమ్మల్ని పరిక్షించాలి అనుకుంటున్నాను. నాయనా! పావు దొంగా! మన ఊరికి రెండు ఆమడల దూరంలో కుంతల నగరం అనే ఊరు ఉంది. రేపు తెల్లవారే లోపల ఆ ఊరిలో ఏదైనా దొంగిలించి తీసుకురావాలి. చూద్దాం నీ దగ్గర ఎంత సామర్ధ్యం ఉందో!” అన్నాడు కార్తికేయుడు.<br /><br /> తండ్రి దగ్గర సెలవుతీసుకొని కుంతల నగరానికి వచ్చాడు పావు దొంగ.<br /><br /> పావు దొంగ ఒక మంగలి కొట్టుకి వెళ్ళాడు. అప్పటికే మంగలివాడు వేరే అతనికి క్షౌరం చేస్తున్నాడు. పావుదొంగ అతనితో “మంగలీ! నాకు ముందర క్షౌరం చేయి. నేను తొందరగా వెళ్ళాల్సి ఉంది. కావాలంటే అందరూ నీకు క్షౌరం చేసినందుకు ఇచ్చే డబ్బుకు రెట్టింపు ఇస్తాను” అని చెప్పాడు.<br /><br /> మంగలివాడు అప్పుడు తను క్షౌరం చేస్తున్నవాడిని బ్రతిమాలి సగంలో ఓ పక్కన కూర్చొపెట్టి పావు దొంగకి క్షౌరం చేసాడు. క్షౌరం అయిపోయాక పావు దొంగ “నా దగ్గర చిల్లర లేదు. నీ దగ్గర ఉందా?" అని అడిగాడు. అతనికి తెలుసు ఉదయాన్నే, అప్పుడే అంగడి తెరిచారు కనుక చిల్లర ఉండే ఆస్కారం లేదని. అయినా అడిగాడు. లేదని క్షురకుడు చెప్పగానే “సరే అయితే నీ కొడుకునో, పనివాడినో ఎవరినో ఒకరిని నా వెంట పంపు. అంగళ్ళ వీధిలో ఎక్కడన్నా చిల్లర మార్చి పంపిస్తాను. నువ్వు వస్తే ఇందాక సగం క్షౌరం చేయించుకున్న అతను గొడవ పెడతాడు” అని అన్నాడు.<br /><br /> మంగలివాడు తన అయిదేళ్ళ తన కొడుకుని పిలిచి పావు దొంగ వెంట పంపాడు. పావు దొంగ ఆ పిల్లవాడ్ని తీసుకుని అంగళ్ళ వీధిలోకి వెళ్ళాడు. అక్కడున్న ఓ ఖరీదైన బట్టల దుకాణంలోకి వెళ్ళి, ఆ అంగడి యజమానిని ఖరీదైన బట్టలు చూపించమని చెప్పాడు. రత్నాలు పొదిగిన చీరలు, బంగారు తీగలతో కుట్టిన పంచలు ఇంకా ఏవేవో ఖరీదైన బట్టలు తీసుకుని<br /><br /> "మా ఇంట్లో వాళ్ళకి చూపించి రావాలి. ఇదుగో వీడు నా కొడుకు. వీణ్ణి నీ దగ్గరే ఉంచి వెళుతున్నాను. ఈ బట్టల్లో వాళ్ళు వద్దన్న బట్టలూ, పైకం తీసుకుని వస్తాను. అప్పుడు నా కొడుకుని తీసుకు పోతాను” అని చెప్పి బట్టలు తీసుకొని తన దారిన తను వెళ్ళిపోయాడు.<br /><br /> కార్తికేయుడి దగ్గరకెళ్ళి తను చేసిన దొంగ తనం చూపించాడు. కార్తికేయుడు ఎంతగానో మెచ్చుకున్నాడు.<br /><br /> అయితే ఇక్కడ కుంతల నగరంలో ఆ బట్టల అంగడి యజమాని మంగలివాడి కొడుకుని “ఏరా నీ నాన్న ఏడీ? ఎంత సేపటికీ రాడు!” అన్నాడు.<br /><br /> ఆ పిల్లవాడు “మా నాన్న క్షౌరం చేస్తున్నాడు” అని చెప్పాడు. అసలే ‘అంత ఖరీదైన బట్టలు తీసుకెళ్ళిన వాడు ఇంతవరకూ రాలేదే’ అని కంగారుగా ఉన్న అతనికి ఆ సమాధానం వినగానే చిర్రెత్తింది.<br /><br /> "ఏరా పరిహాసాలాడుతున్నావా?" అంటూ కసిరాడు.<br /><br /> అయితే ఇతను కసిరే టప్పటికి భయపడిన ఆ పిల్లవాడు గట్టిగా ఏడవడం మొదలు పెట్టాడు.<br /><br /> ఇంతలో ‘తన కొడుకు ఏమయ్యాడా?’ అని అంగళ్ళ వీధికి వచ్చిన మంగలివాడు అతని కొడుకుని చూసి “నా కొడుకుని ఎందుకు నిర్భందించావు? వాడిని వదిలేయి” అన్నాడు.<br /><br /> అయితే బట్టల దుకాణం వాడు “ఏమి, నువ్వు అతను తోడుదొంగలన్నమాట!” అంటూ అతను ఎదురు కొట్లాడాడు.<br /><br /> వీళ్ళు కొట్లాడుకుంటుండగా అటుగా వచ్చిన రాజ భటులు వాళ్ళని రాజుదగ్గరికి తీసుకెళ్ళారు. రాజు అంతా విని విషయం వాకబు చేయగా రాజుగారికి అంతా అర్ధం అయ్యింది. రాజుగారు “వాడిని పట్టుకొంటాము. అయినా ఎవ్వడిని పడితే వాడిని అలా ఎలా నమ్మారూ? మీ బుద్ది తక్కువ తనం” అని ఇద్దరినీ తిట్టి<br /><br /> "ఏయ్ కొత్వాల్! పట్టపగలే ఇలా దొంగతనాలు జరుగుతుంటే నువ్వేమి చేస్తున్నావయ్యా? ఆ దొంగని ఎలా పట్టుకుంటావో నాకు తెలియదు కానీ పట్టుకొని తీరాలి. అర్ధమైందా?" అని చెప్పేసి తన పనిలో తను మునిగిపోయాడు.<br /><br />(ఇంకాఉంది. మిగిలిన కధ తరవాత టపాలలో వ్రాస్తానూ.)Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-65580187172993652292009-01-31T19:20:00.005+05:302009-02-10T20:41:35.009+05:30పలుకని పడంతి [విక్రమార్కుడి కధ] - 8<meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 12"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 12"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CBHARATH%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtmlclip1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><!--[if gte mso 9]><xml> <o:officedocumentsettings> <o:relyonvml/> <o:allowpng/> </o:OfficeDocumentSettings> </xml><![endif]--><link rel="themeData" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CBHARATH%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtmlclip1%5C01%5Cclip_themedata.thmx"><link rel="colorSchemeMapping" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CBHARATH%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtmlclip1%5C01%5Cclip_colorschememapping.xml"><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:trackmoves/> <w:trackformatting/> <w:punctuationkerning/> <w:validateagainstschemas/> <w:saveifxmlinvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid> <w:ignoremixedcontent>false</w:IgnoreMixedContent> <w:alwaysshowplaceholdertext>false</w:AlwaysShowPlaceholderText> <w:donotpromoteqf/> <w:lidthemeother>EN-US</w:LidThemeOther> <w:lidthemeasian>X-NONE</w:LidThemeAsian> <w:lidthemecomplexscript>TE</w:LidThemeComplexScript> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> <w:dontgrowautofit/> <w:splitpgbreakandparamark/> <w:dontvertaligncellwithsp/> <w:dontbreakconstrainedforcedtables/> <w:dontvertalignintxbx/> <w:word11kerningpairs/> <w:cachedcolbalance/> </w:Compatibility> <m:mathpr> <m:mathfont val="Cambria Math"> <m:brkbin val="before"> <m:brkbinsub val="--"> <m:smallfrac val="off"> <m:dispdef/> <m:lmargin val="0"> <m:rmargin val="0"> <m:defjc val="centerGroup"> <m:wrapindent val="1440"> <m:intlim val="subSup"> <m:narylim val="undOvr"> </m:mathPr></w:WordDocument> </xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <w:latentstyles deflockedstate="false" defunhidewhenused="true" defsemihidden="true" defqformat="false" defpriority="99" latentstylecount="267"> <w:lsdexception locked="false" priority="0" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Normal"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="heading 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 7"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 8"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 9"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 7"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 8"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 9"> <w:lsdexception locked="false" priority="35" qformat="true" name="caption"> <w:lsdexception locked="false" priority="10" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Title"> <w:lsdexception locked="false" priority="1" name="Default Paragraph Font"> <w:lsdexception locked="false" priority="11" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Subtitle"> <w:lsdexception locked="false" priority="22" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Strong"> <w:lsdexception locked="false" priority="20" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Emphasis"> <w:lsdexception locked="false" priority="59" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Table Grid"> <w:lsdexception locked="false" unhidewhenused="false" name="Placeholder Text"> <w:lsdexception locked="false" priority="1" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="No Spacing"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" unhidewhenused="false" name="Revision"> <w:lsdexception locked="false" priority="34" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="List Paragraph"> <w:lsdexception locked="false" priority="29" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Quote"> <w:lsdexception locked="false" priority="30" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Intense Quote"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="19" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Subtle Emphasis"> <w:lsdexception locked="false" priority="21" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Intense Emphasis"> <w:lsdexception locked="false" priority="31" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Subtle Reference"> <w:lsdexception locked="false" priority="32" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Intense Reference"> <w:lsdexception locked="false" priority="33" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Book Title"> <w:lsdexception locked="false" priority="37" name="Bibliography"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" qformat="true" name="TOC Heading"> </w:LatentStyles> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Font Definitions */ @font-face {font-family:Gautami; panose-1:2 0 5 0 0 0 0 0 0 0; mso-font-charset:1; mso-generic-font-family:auto; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:2097152 0 0 0 0 0;} @font-face {font-family:"Cambria Math"; panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4; mso-font-charset:0; mso-generic-font-family:roman; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:-1610611985 1107304683 0 0 159 0;} @font-face {font-family:Calibri; panose-1:2 15 5 2 2 2 4 3 2 4; mso-font-charset:0; mso-generic-font-family:swiss; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:-1610611985 1073750139 0 0 159 0;} /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-unhide:no; mso-style-qformat:yes; mso-style-parent:""; margin-top:0in; margin-right:0in; margin-bottom:0in; margin-left:.25in; margin-bottom:.0001pt; text-align:justify; line-height:150%; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:"Calibri","sans-serif"; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-fareast-font-family:Calibri; mso-fareast-theme-font:minor-latin; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin; mso-bidi-font-family:Gautami; mso-bidi-theme-font:minor-bidi; mso-bidi-language:AR-SA;} .MsoChpDefault {mso-style-type:export-only; mso-default-props:yes; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-fareast-font-family:Calibri; mso-fareast-theme-font:minor-latin; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin; mso-bidi-font-family:Gautami; mso-bidi-theme-font:minor-bidi; mso-bidi-language:AR-SA;} .MsoPapDefault {mso-style-type:export-only; margin-left:.25in; text-align:justify; line-height:150%;} @page Section1 {size:8.5in 11.0in; margin:1.0in 1.0in 1.0in 1.0in; mso-header-margin:.5in; mso-footer-margin:.5in; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Table Normal"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-priority:99; mso-style-qformat:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0in 5.4pt 0in 5.4pt; mso-para-margin-top:0in; mso-para-margin-right:0in; mso-para-margin-bottom:0in; mso-para-margin-left:.25in; mso-para-margin-bottom:.0001pt; text-align:justify; line-height:150%; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:"Calibri","sans-serif"; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-fareast-font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-theme-font:minor-fareast; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin;} </style> <![endif]--> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >(</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">నిన్నటి</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" lang="TE"> </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">కధ తరువాయి భాగం)</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" lang="TE"> </span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style=""> </span></span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">మతిమంతుడు ఎనుబోతుగా మారాడని తెలియక అక్కడ మనోరమ అతను వస్తాడు అనుకుని ఎదురుచూడసాగింది. ఎంతసేపటికీ అతను రాలేదు. కొంత సేపటికి ప్రసవ వేదనతో ఆమె అరిచిన అరుపులకు చుట్టు పక్కల ఇళ్ళ స్త్రీలు వచ్చి</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >, </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">ఆమె పరిస్థితి గమనించి వెంటనే మంత్రసానిని పిలిపించారు. మనోరమకి ఒక మగ బిడ్డ పుట్టాడు. ఆమె కొన్ని రోజులు ఎదురుచూసింది. కానీ మతిమంతుడు రాలేదు. దాంతో ఆమె రాజుగారి దగ్గరకి వెళ్ళి</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >, </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">తను ఎవరో మాత్రం చెప్పుకోకుండా తన కధ మొత్తం చెప్పి తన భర్తని వెతికిపెట్టమని కోరింది.</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style=""> </span></span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">ఆ దేశపు మంత్రి దేశం అంతా వెతికించాడు. కానీ కనిపెట్టలేక పోయారు. అందులో వారి తప్పేముంది</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >? </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">మనిషి రూపంలో ఉంటే కదా వాళ్ళు కనిపెట్టటానికి</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >!</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE"> వాళ్ళు మనోరమతోటి </span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >“</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">తల్లీ! నీ భర్త దొరకలేదు. </span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >‘</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">కానీ నువ్వు ఇప్పుడు నీ గతి ఏమిటీ</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >?’ </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">అని బాధ పడకు. మా కోశాగారం నుంచీ</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >, </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">మా ఖజానా నుంచీ నీకు ప్రతి నెలా అన్నీ అవసరాలు తీరే విధంగా అన్నీ అందేలా చూస్తాము. ఆ సదుపాయాలతో నువ్వు సుఖంగా ఉండవచ్చు</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >”</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE"> అని చెప్పాడు రాజు. </span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style=""> </span></span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">కానీ ఆమె ఒప్పుకోకుండా. ఇలా బదులు చెప్పింది </span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >“</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">ఓ మహారాజా! మీరు నాపై చూపిన దయకి కృతఙ్ఞురాలిని. కానీ నా భర్తకి నేనంటే ఎంతో ఇష్టం. అలాంటిది గర్భవతినైన నన్ను విడిచి వేరే ఊరికి ఎట్టి పరిస్తుతుల్లో పోరు. అలాంటప్పుడు ఈ ఊరిలోనే ఉంటే ఆయన తప్పకుండా మీకు దొరికేవాడు. రెండూ జరగలేదు అంటే తప్పకుండా ఆయన చనిపోయి ఉంటారు. భర్త చనిపోయాక భార్యగా నేను బ్రతికి ఉండీ లాభం ఏమిటీ</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >? </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">నేను ఎవరినైతే నా జీవితంగా భావించానో ఆ వ్యక్తి నాకు దూరం అయ్యారు. కనుక నేనే ఆయన వద్దకు వెళ్ళాలి. కనుక దయచేసి నాకు ఈ రోజు సాయంత్రం చితి పేర్పించండి</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >”</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE"> అని అన్నది. రాజు మిగతా సభకులు ఎంత చెప్పినా ఆమె వినలేదు. ఇంక రాజు చితి పేర్పించమని ఆఙ్ఞ జారీ చేసాడు. ఈ విషయం ఊరంతా పాకింది.</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style=""> </span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style=""> </span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style=""> </span></span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">ఐతే ఇక్కడ ఈ నర్తకీ ప్రతి రోజూ రాత్రికి మతిమంతుడిని మనిషిగా చేస్తుంది. మళ్ళీ పొద్దునకి ఎనుబోతుగా మార్చేస్తుంది. పాపం! మతిమంతుడికి ఏమో ఆ మందు ప్రభావమో లేక పొద్దునంతా ఎనుబోతుగానూ రాత్రంతా మనిషిగానూ మారటం వల్లనో అంతా అయోమయంగా ఉండేది. అసలు తను ఎవరు</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >? </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">ఇలాంటి ప్రశ్నలకు జవాబులే తెలిసేవి కాదు. ఇలా ఇతని జీవితం సాగుతుండగా ఆ నర్తకికి ఎవరో ఒకావిడ భర్త చనిపోయాడని తెలుసుకుని ఆ బాధతో ఆత్మాహుతి చేసుకోబోతుందని తెలిసింది. ఊరు ఊరంతా ఆ విశేషం ఏమిటో చూడాలని వెళ్తున్నారని</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >, </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">ఆ నర్తకీ కూడా బయలుదేరింది. కాకపోతే సరే </span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >‘</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">ఈ వింత ఏమిటో తను కూడా చూస్తాడు. తనని కూడా తీసుకెళ్దాం</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >’ </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">అని భావించి ఆమె మతిమంతుడిని కూడా</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" lang="TE"> </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">మనిషిని</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" lang="TE"> </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">చేసి తీసుకెళ్ళింది.</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style=""> </span></span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">ఐతే వాళ్ళు వెళ్ళే సరికి మనోరమ చితి చుట్టూ అప్పటికే మూడో ప్రదక్షిణ చేస్తూ ఉంది. ఆమెని చూడగానే మతిమంతుడికి తన గతం అంతా గుర్తుకు వచ్చింది. వెంటనే జరిగింది ఏమిటో కూడ అర్ధం అయిపోయింది. ఐతే మతిమంతుడు మన సినిమాలలో హీరోలలాగా మతిలేని వాడు కాదు. అగ్నిలో దూకబోతున్న భార్యని ఆపడానికి బదులు ఆ నర్తకిని చంపడమొ లేక తన్నడమో చేయడానికి</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >!</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE"> అందువల్ల అతను </span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >“</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">నేను బ్రతికే ఉన్నాను. నువ్వు అగ్నిలో దూకద్దు</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >”</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE"> అంటూ అరుస్తూ మనోరమ దగ్గరికి పరిగెత్తాడు. ఐతే మనోరమ దృష్టి చుట్టూ జరుగుతున్న వాటిమీద అస్సలు లేకపోవడంతో</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >,</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE"> ఆమెకి ఆ మాటలేవీ వినిపించ లేదు. ఆమె అగ్నిలో దూకేసింది. అది చూడగానే భరించలేక అతను కూడా అగ్నిలో దూకేసాడు. నా మూలంగా ఇద్దరు చనిపోయారే అని నర్తకీ కూడా అగ్నిలో దూకింది. అది చూసి </span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >‘</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">అయ్యో మతిమంతుడు ఈ ఊరిలోనే ఉన్నా</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >,</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE"> అతన్ని వెతికి పట్టుకోలేక పోయానే</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >’ </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">అన్న భాదతో మంత్రి కూడా అగ్నిలో దూకాడు. ఇదంతా చూసిన రాజు తట్టుకోలేక</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >,</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE"> మహాంకాళి గుడికెళ్ళి</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >,</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE"> </span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >“</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">అమ్మా! కాళికా మాతా! నా దేశంలో బ్రతకడానికి వచ్చిన ఇద్దరు పరదేశస్తులను నా మంత్రినీ ఆ నర్తకినీ బ్రతికిస్తావా లేక నన్ను కూడా ఆత్మాహుతి చేసుకోమంటావా</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >?" </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">అని అమ్మవారిని స్తుతించాడు. అప్పుడు అమ్మవారు అందరినీ బ్రతికించింది. </span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style=""> </span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style=""> </span></span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">ఓ రాజశ్రేష్ఠా! ఈ నలుగురిలో ఎవరు చనిపోవడం గొప్ప</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >?"</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">అని రవిక అడిగింది.</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style=""> </span></span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">ఆ ప్రశ్నకు విక్రమార్కుడు ఈ సారికూడా పలుకని పడంతిని మాట్లాడించడం కోసం కావాలనే </span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >“</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">ఓ రవికా! మంత్రి చనిపోవడమే గొప్ప</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >”</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE"> అని సమాధానం చెప్పాడు. </span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style=""> </span></span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">ఆ సమాధానం విన్నవెంటనే పలుకని పడంతి </span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >“</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">ఏమిటయ్యా ఈ తప్పుడు సమాధానాలు</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >?</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE"> మంత్రి చనిపోవడం గొప్ప కాదు. ఆ నర్తకీ చనిపోవడం గొప్ప. ఎందుకంటే నర్తకీ అన్నాక డబ్బు</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >, </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">సుఖం తప్ప ఇంకేమీ పట్టవు. అలా అయ్యుండీ కూడా ఆమె వారి కోసం చనిపోయిందంటే అదీ గొప్ప</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >”</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE"> అని సరైన సమాధానం చెప్పింది. </span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style=""> </span></span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">అప్పుడు విక్రమార్కుడు </span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >‘</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">అయ్యో! ఆడవారికి తెలిసినది మనకు తెలియలేదు కదా!</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >’ </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">అని చింతించాడు[</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >?]<o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style=""> </span></span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">అప్పుడు పలుకని పడంతి </span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >‘</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">ఆహా! మగవారికి తెలియనిది మనకు తెలిసెను కదా!</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >’ </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">అని సంతసించింది.</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style=""> </span></span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">ఈ సారి విక్రమార్కుడు పలుకని పడంతి పయ్యెదని </span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >“</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">ఓ చీర కొంగూ! పలుకని పడంతి ఏమో మాట్లాడటం లేదు. పొద్దేమో పొడవడం లేదు. నాకేమో నిద్ర రావడం లేదు. నువ్వు కూడా ఏదైనా కధ చెప్పవా</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >!”</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE"> అని అడిగాడు.</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style=""> </span></span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">వెంటనే భేతాళుడు పమిట కొగులో ప్రవేశించి</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >, "</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">చాల్చాల్లే పోవయ్యా! భలే అడిగావు. ఇక్కడ ఈ చిన్నదేమో నా మీద వడ్డాణాలూ</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >, </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">నగలు అంటూ అవీ ఇవీ పెట్టుకుంది. దాంతో నాకు గాలాడక నేను భాద పడుతుంటే. </span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >‘</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">రోలు ఒచ్చి డోలుకు చెప్పుకున్నట్టు</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >’ </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">నువ్వు నన్ను కధ అడుగుతున్నావా</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >? </span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">అసలు నీకిది న్యాయమా</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" >?”</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE"> అని అన్నాడు.</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style=""> </span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style=""> </span></span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">వెంటనే పలుకని పడంతి చీర మార్చుకుని వచ్చింది. ఈ భేతాళుడు ప్రవేశించిన చీరని విక్రమార్కుడికీ తనకీ మధ్యలో పెట్టింది.</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" lang="TE"> </span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><span style=""> </span>(</span><span style="line-height: 150%;font-family:Gautami;font-size:12;" lang="TE">ఇంకాఉంది. మిగిలిన కధ తరవాత టపాలలో వ్రాస్తానూ.)</span><span style="line-height: 150%;font-size:12;" ><o:p></o:p></span></p> Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-43099780387482310012009-01-29T20:01:00.003+05:302009-02-10T20:42:27.287+05:30పలుకని పడంతి [విక్రమార్కుడి కధ] - 7(నిన్నటి కధ తరువాయి భాగం)<br /><br /> తెరగుడ్డ కధ అంతా చెప్పి, "ఓ రాజశ్రేష్ఠా! ఈ నలుగురిలో ఎవరు చనిపోవడం గొప్ప విషయం?” అని అడిగాడు.<br /><br /> ఆ ప్రశ్నకి విక్రమార్కుడు “ఓ తెరగుడ్డా! తంత్రలోహనుడు చనిపోవడమే గొప్ప విషయం” అని చెప్పాడు. ఎందుకంటే విక్రమార్కుడు పలుకని పడంతిని మాట్లాడించాలి కదా! అందుకని కావాలనే జవాబు తప్పుగా చెప్పాడు. ఎందుకంటే అలా తప్పుగా చెప్పాడనుకో అప్పుడు అంత సేపు కధ విన్నది కాబట్టి పలుకని పడంతి తను మాట్లాడకూడదు అని మర్చిపోయి ‘సరైన జవాబు అది కాదు. ఇది’ అంటూ కోపంగానైనా సరే సరైన జవాబు చెపుతుందని విక్రమార్కుడి ఉద్ధేశం.<br /><br /> ఆయన ఉద్ధేశం నిజం చేయటానికే అన్నట్టు, పలుకని పడంతి “ఏమిటీ? ఎవరు చనిపోయినది గొప్ప అన్నారు? మీరు చెప్పింది శుధ్ద తప్పు. పూజారి చనిపోయినదే గొప్ప. ఎందుకంటే పూజారికి ఏ సంబంధం లేక పోయినా అతను అంత మంది చనిపోయి ఉండటం భరించలేక చనిపోయాడు. కనుక అతను చనిపోయిందే గొప్ప” అని అన్నది.<br /><br /> "ఔనౌను! నువ్వు చెప్పిందే నిజం. నాది శుధ్ద తప్పు జవాబు” అన్నాడు విక్ర మార్కుడు.<br /><br /> కొంచెం సేపు అయ్యాక విక్రమార్కుడు ఈ సారి పలుకని పడంతి ధరించిన రవికను ఉధ్దేశించి “ఓ రవికా! నువ్వు కూడా ఏదైనా కధ చెప్పవా? నాకేమో నిద్ర రావడం లేదు. పలుకని పడంతేమో మాట్లాడదు. పొద్దేమో గడవదు. కాబట్టి నువ్వన్నా ఏదైనా కధ చెప్తే పొద్దుపోతుంది” అన్నాడు.<br /><br /> వెంటనే భేతాళుడు రవికలో ప్రవేశించాడు. “ఓ రాజా! కధ, కధ అని ఓ బాధిస్తున్నారు. నేను కధ చెప్పగలిగే స్థితిలో లేను. ఈ చిన్నదేమో నన్ను బిగించి కట్టింది. అసలే నాకు ఊపిరాడడం లేదు. ఇక మీకు ఎం కధ చెప్పమంటావయ్యా?” అని అన్నాడు రవికలోని భేతాళుడు.<br /><br /> వెంటనే పలుకని పడంతి ఒక గదిలోకి వెళ్ళి తను ధరించిన రవికని తీసి ఇంకొక రవిక ధరించింది. ఈ మునుపటి రవికని విక్రమార్కుడికీ తనకీ మధ్యలో పెట్టి, మాట్లాడకుండా కూర్చుంది.<br /><br /> విక్రమార్కుడు “ఓ రవికా! పలుకని పడంతి ఎంత దయాళువో చూడు. నీ మీద కరుణతో నిన్ను విడిచి పెట్టింది. ఇప్పటికన్నా కధ చెప్పు” అన్నాడు.<br /><br /> <span style="color: rgb(204, 51, 204);font-size:130%;" ><span>మతిమంతుడూ</span> <span>మంత్రమనోరమ</span></span><br /><br /> అప్పుడు రవిక “ఓ రాజేంద్రా! ఒక చక్కని కధ చెప్తాను వినండి.<br /><br /> రంగనాధ పురం అనే ఒక దేశం ఉందేది. ఆ దేశాన్ని రంగనాధుడనే రాజు పాలించేవాడు. అతనికి సంబ్రమవర్మ అనే మంత్రి ఉన్నాడు.<br /><br /> ఈ రాజుకూ మంత్రమనోరమ అనే కూతురు పుట్టింది. మంత్రికి కూడా మతిమంతుడు అనే కొడుకు పుట్టాడు. ఆ పిల్లలిద్దరూ పెరిగి పెద్దవారయ్యారు.<br /><br /> యుక్తవయసుకి వచ్చేసరికి మనోరమకీ మతిమంతుడికీ ఒకరంటే ఒకరికి ఎంతో ఇష్టం పెరిగింది. అందువల్ల ఇద్దరూ పెళ్ళిచేసుకోవాలి అనుకున్నారు. కానీ రంగనాధుడు `రాజుకూతురు అయ్యుండీ మనోరమ రాజు క్రింద వాడయిన మంత్రి కొడుకుని పెళ్ళి చేసుకోడానికి ఒప్పుకోడని’ తెలుసుకుని మతిమంతుడూ, మనోరమా దేశాంతరాలకు వెళ్ళి అక్కడ పెళ్ళి చేసుకున్నారు.<br /><br /> కొన్నాళ్ళు బాగానే గడిచాయి. ఇంతలో మనోరమ గర్భవతి అయ్యింది. ఆమెకి నెలలు నిండాయి.<br /><br /> మతిమంతుడు “మంత్రసానిని తీసుకు వస్తాను” అని చెప్పి వెళ్ళాడు.<br /><br /> అతను మంత్రసాని ఇల్లేదో తెలుసుకుని ఆమె ఇంటికెళ్ళాడు. ఆమె ఇంట్లో లేకపోవడంతో అరుగు మీద కూర్చుని ఎదురు చూడ సాగాడు.<br /><br /> అయితే ఆ మంత్రసాని ఇంటి ఎదురు ఇంట్లో ఒక నర్తకీ నివసిస్తుంది. ఆ నర్తకీ ఇతనిని చూసి ‘ఆహా! ఎవరితను? ఎంత అందంగున్నాడు!’ అని అనుకుంది. మరుక్షణమే మతిమంతుడి దగ్గరకెళ్ళి “ఆర్యా! తమరు ఎవరి కోసం ఇక్కడ ఎదురుచూస్తున్నారు? అసలు తమ కధ ఏమిటి?" అని అడిగింది. మతిమంతుడు తన సంగతి అంతా చెప్పాడు.<br /><br /> అంతా విన్న ఆ నర్తకీ “ఈ ఎండలో ఎందుకు కూర్చోవడం. నా ఇంట్లో విశ్రాంతి తీసుకోండి. ఈ లోపల నేను ఆ మంత్రసానిని పిలిపిస్తాను” అని చెప్పి అతన్ని ఇంట్లోకి తీసుకెళ్ళి తివాచీ మీద కూర్చో పెట్టింది.<br /><br /> "మంత్రసానికి కబురు పెట్టాను వచ్చేస్తుంది. ఈ లోపల భోజనం చేయండి” అని చెప్పి అతని చేత బలవంతానా భోజనం చేయింపించి తాంబూలం ఇచ్చింది. కాకపోతే ఆ తాంబూలంలో మంత్రించిన మందు ఏదో కలిపి ఇచ్చింది. ఆ మందు కలిపిన తాంబూలం తినడం వల్ల మతిమంతుడు ఎనుబోతుగా మారిపోయాడు. అతన్ని తీసుకెళ్ళి ఆమె తన గొడ్లపాకలో కట్టేసుకుంది.<br /><br />(ఇంకాఉంది. మిగిలిన కధ తరవాత టపాలలో వ్రాస్తానూ.)Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-77280697582346672062009-01-27T20:33:00.003+05:302009-02-10T20:43:01.256+05:30పలుకని పడంతి [విక్రమార్కుడి కధ] - 6(నిన్నటి కధ తరువాయి భాగం)<br /><br /> తంత్రలోహనుడు చిలుకలకి జరిగిందంతా చెప్పాడు. అంతా విన్న చిలకల గుంపులోంచి ఒక చిలుక సురేంద్రుడి దగ్గరకి వచ్చి, "మహారాజా! ఆ గోరు గురించి నాకు తెలుసు. ఇప్పుడు ఇతను అన్నాక గుర్తువచ్చింది. కొన్నాళ్ళ క్రితం మేము అందరం సప్తసముద్రాలు దాటి సప్తద్వీపాలకి అవతల ఉండే మధువనంలోని అద్భుతమైన ఫలాలను తిన్నాము. తిరిగి వచ్చేటప్పుడు, మీ కోసం అని అందరం కూడా మేము తీసుకురాగలిగినన్ని ఫలాలను తీసుకొస్తున్నపుడు. మల్లికా ద్వీపంలో సూర్యాస్తమయ వేళలో ఏడు అంతస్తుల భవనం మీద మేనకా, రంభల లాంటి అపూర్వ సౌందర్యరాశి తల చిక్కుతీసుకుంటుండగా జుట్టుకు చిక్కుకుని ఆమె గోరు దూరంగా పడ్డది. నేను మెరుస్తున్న ఆ గోరుని వజ్రం అనుకున్నాను. ఆమె ఉంగరం నుంచీ వజ్రం జుట్టుకు చిక్కుకుని దూరంగా పడింది కాబోలు అనుకుని, నా నోట్లోని ఫలాలను పక్కన పెట్టి ఆ గోరుని తీసుకొచ్చాను. మర్నాడు పొద్దున చూస్తే అది మామూలు గోరే. మీకు గుర్తుందో లేదో ఆ రోజు మీరు బాగా గుణీసి చివరికి ముక్కుతో నన్నొక పోటుపొడిచారు” అని జరిగిందంతా గుర్తుచేసింది.<br /><br /> సురేద్రుడు “అవును! నాకిప్పుడు గుర్తొచ్చింది. విన్నారు కదా స్వామీ, ఈ చిలుక చెప్పిన దంతా నిజం” అని చెప్పాడు.<br /><br /> "నాకు జరిగిందంతా చెప్పారు కాబట్టి మీరే అక్కడికి ఎలా వెళ్ళాలో చెప్తే మీ అంత మంచివాళ్ళు ఇంకొకళ్ళు ఉండరు. కాబట్టి దయచేసి చెప్పండి” అని తంత్రలోహనుడు బ్రతిమాలాడు.<br /><br /> అప్పుడు చిలుకల రాజు సురేంద్రుడు “పుణ్యాత్మా! ఇక్కడికి పది యోజనాల దూరంలో ఒక పెద్ద చెట్టుంది. ఆ చెట్టు ఆకాశంలోకి పెరిగినట్టుంటుంది. ఆ చెట్టుమీద గండబేరుండ పక్షులు నివసిస్తున్నాయి. నువ్వు ఎలాగైనా వాటి స్నేహాన్ని సంపాదించుకున్నావంటే, నీ పని జరిగవచ్చు” అని చెప్పాడు.<br /><br /> తంత్రలోహనుడు చిలకలకి తన కృతజ్ఞతలు చెప్పుకున్నాడు. అతను గండబేరుండ పక్షులు ఉండే చెట్టు దగ్గరకి వెళ్ళాడు. ఆ సమయంలో గూటిలో పిల్లపక్షులు మాత్రమే ఉన్నాయి. తల్లి పక్షీ, తండ్రి పక్షీ బయటికి వెళ్ళాయి. అవి రెండూ తిండి వెతుక్కుని తీసుకొచ్చేలోపల కృష్ణపాము పిల్లలను తినాలన్న ఆశతో చెట్టుమీదకు పాక సాగింది. కానీ అప్పుడే అక్కడికి వచ్చిన తంత్రలోహనుడు ఆ పాముని ఒక్క ఉదుటన తన కత్తికి బలిపెట్టాడు. ఆ సంఘటనతో పిల్లపక్షులు ఎంతో ఆనందంతో అతనికి ధన్యవాదాలు చెప్పి అతనికి తమూ, తమ తల్లి దండ్రులూ ఏదైనా సహాయం చేస్తామని చెప్పాయి. కానీ అది తమ తల్లిదండ్రులు ఇంటికి వచ్చే సమయం అవ్వటం వల్ల దూరంగా చెట్టు క్రింద కూర్చోమని చెప్పాయి. అతను అలాగే చేసాడు. రెండు నిమిషాలకు ఆ పిల్లల అమ్మానాన్నా వచ్చాయి. పక్షి పిల్లలు జరిగిందంతా చెప్పాయి. వెంటనే గండబేరుండాలు తంత్రలోహనుడి దగ్గరికి వెళ్ళి “మీరు మా పిల్లలను కాపాడినందుకు ధన్యవాదాలు. మేము మీకు చేయగలిగిన సహాయమేదైనా ఉందా స్వామీ?” అని అడిగాయి.<br /><br /> తంత్రలోహనుడు తన కధ మొత్తం చెప్పాడు. తను వాటి నుంచీ కోరుకుంటున్న సహాయం యేమిటో కూడా చెప్పాడు. వెంటనే మగపక్షి అతన్ని తనపైన ఎక్కించుకొని తన వాళ్ళకి వీడ్కోలు చెప్పి బయలుదేరింది. దారిలో నవరత్న ద్వీపం మీదుగా వెళుతున్నపుడు తంత్రలోహనుడు తనని దించమని అడిగాడు. అక్కడ ఎన్నో నవరత్నాలని మూటకట్టుకుని మళ్ళీ పక్షి మీద బయలుదేరాడు. అతన్ని మల్లికా ద్వీపంలో దించి, అతనికి ఒక ఈకని ఇచ్చి “ఈ ఈకని గనకా తగలబెట్టారంటే నేను మరుక్షణంలో మీ ఎదుటకి వస్తాను” అని చెప్పి వెళ్ళీపోయింది. <br /><br /> తంత్రలోహనుడు రత్నాల వ్యాపారిని అంటూ ఒక దుకాణం అద్దెకి తీసుకుని, చాలా చౌకగా రత్నాలు అమ్మాడు. ఊరిలోని అందరూ కూడా అతని దెగ్గర రత్నాలు కొనడానికి వచ్చారు. అందరిలాగానే నవకోటి నారాయణ శెట్టి అనే ఒక శెట్టి కూడా వచ్చాడు. అతను ఆ ఊరిలోని గొప్ప ధనవంతుడు. ఆ ఊరిలో అతనికి మాత్రమే ఏడు అంతస్తుల భవనం ఉంది. ఈ విషయం తెలుసుకున్న తంత్రలోహనుడికి అతను తను కలవాలనుకుంటున్న అమ్మాయి తండ్రి అయ్యుండచ్చు అని అనుకున్నాడు. నిజానికీ నారాయణ శెట్టి కూతురి గోరే చిలుకలు తెచ్చింది. ఆమె బొమ్మే గుళ్ళో ఉన్నది కూడా. ఆమె పేరు సంగీత సాహిత్య సరసోల్లాస హాసినీ. సౌందర్యంలో ఆమె దేవతలకంటే కూడా ఎంతో బాగుంటుంది. <br /><br /> తంత్రలోహనుడు తన పేరు భైరవ లింగశెట్టి అని తను దేశపర్యాటన చేస్తూ రత్నాలు అమ్ముకుంటూ తిరుగుతున్నానని అందరికీ చెప్పుకున్నాడు. తంత్రలోహనుడితో నారాయణశెట్టికి మంచి స్నేహం ఏర్పడింది. తంత్రలోహనుడిని తన ఇంట్లో బస చేయటానికి నారాయణ శెట్టి కోరాడు. తంత్రలోహనుడు అందుకు సరే అన్నాడు. వాళ్ళింటిలో ఉంటూ సంగీత సాహిత్య సరసోల్లాస హాసినితో తంత్రలోహనుడికి పరిచయం ఏర్పడింది. శెట్టి కూతురు ఐన ఆమెకి కూడా తంత్రలోహనుడి పైన సద అబిప్రాయం కలిగింది. <br /><br /> ఒక రోజు తంత్రలోహనుడు “శెట్టి గారు! ఎన్నాళ్ళని నేను మీ ఇంట్లో ఉంటాను. రేపో, మాపో నేను నా భార్యని తీసుకురావాలనుకుంటున్నాను. కనుక మీ ఇంటి ఎదురుగా ఉన్న స్ధలాన్ని నాకు ఇవ్వండి నేను ఒక ఇల్లు కట్టుకుంటాను. నేను ఈ ఊరును వదిలి వెళ్ళే టప్పుడు మీకే ఆ ఇంటిని కూడా ఇచ్చేస్తాను” అని అన్నాడు. నారాయణ శెట్టి అందుకు ఒప్పుకున్నాడు. <br /><br /> తంత్రలోహనుడు అక్కడ ఇల్లు కట్టించేటప్పుడు కొంతమంది నమ్మకస్తులైన పని వాళ్ళతో ఆ ఇంటినుంచీ హాసినీ గదికి ఒక సొరంగం తవ్వించాడు. ఇల్లు కట్టడం పూర్తయ్యింది. తంత్రలోహనుడు గృహప్రవేశం చేశాడు.<br /><br /> ఒక రోజు రాత్రి తంత్రలోహనుడు హాసినీ గదిలోకి సొరంగం ద్వారా ప్రవేసించి ఆమెని ఒక కర్రతో తట్టి నిద్రలేపాడు. సహజంగా ధైర్యం కలిగినది, అతని మీద మంచివాడు అన్న ఉద్దేశంకూడా ఉంది కనుక ఆమె భయపడకుండా అతను ఎందుకు వాచ్చాడని అడిగింది. అతను తన కధ మొత్తం చెప్పి తరవాత ఏం జరగాలో కూడా చెప్పాడు. ఆమె అందుకు ఒప్పుకుంది.<br /><br /> మర్నాడు తంత్రలోహనుడు శెట్టి దగ్గరికి వెళ్ళి “శెట్టిగారూ నా భార్య రాత్రి ఊరినుండీ వచ్చిందండీ. కనుక ఈ రోజు మీరు మా ఇంట్లో విందు చేయాలి” అని చెప్పాడు. శెట్టి అందుకు ఒప్పుకున్నాడు. మద్యానం విందుకు వెళ్తూ శెట్టి కూతురుని రమ్మంటే “నాన్నా! నాకు చాలా తల నొప్పిగా ఉంది. నేను రాలేను కనుక మీరు వెళ్ళండి” అంటూ ఒకటే మూలిగింది. సర్లే అనుకుని శెట్టి ఇంకా మిగిలిన వాళ్ళందరూ విందుకి వెళ్ళారు. <br /><br /> ఐతే హాసినీ సొరంగం ద్వారా ముందుగానే అక్కడికి చేరుకుని వాళ్ళని ఆహ్వానించింది. వాళ్ళకి అయోమయంగా అనిపించింది. అయితే తంత్రలోహనుడు “నా భార్య అచ్చం మీ కూతురిలాగానే ఉంది కదండీ!” అన్నాడు. కానీ శెట్టికి మాత్రం అనుమానంగానే అనిపించింది. `ఈమె నా కూతురే నేమోనని’ తెగ ఆలోచించాడు. కానీ తన అనుమానాన్ని బలపరిచేది ఏదీ దొరకక ఊరుకున్నాడు. అందరూ విందు చేస్తూ ఉండగా అతనికి ఒక చక్కని ఆలోచన వచ్చింది. వెంటనే అతను హాసినీ నెయ్యి వడ్డిసుండగా నెయ్యిని ఆమె చీరకొంగుపై పొరపాటున పోసినట్టుగా పోసాడు. అతని ఆలోచన ఏమిటో తంత్రలోహనుడికి అర్ధం అయ్యింది. అందరూ విందు అయ్యాక కబుర్లు చెప్పుకుంటుండగా తంత్రలోహనుడు ఎవరికీ తెలియకుండా పని వాడి చేత నెయ్యి మరక పడ్డ చీరలాంటి చీరే ఇంకోటి తెప్పించాడు. <br /><br /> శెట్టి ఇంటికి వెళ్ళేలోపలే హాసినీ ఇంట్లోకి వెళ్ళి మంచంమీద మూలుగుతూ పడుకుంది. “హాసినీ! ఒక సారి ఇలా రా తల్లీ!” అని శెట్టి పిలవగానే హాసినీ “నాన్నా! నేను రాగలిగే స్తితిలోలేను. నన్ను పడుకోనియ్యి నాన్నా!” అంటూ అంది గారాబంగా. “సరే. నువ్వు రా అక్కర లేదు కానీ తల్లి నీ వంటిమీద ఉన్న చీర ఇలా పంపించి నువ్వు ఇంకో చీర కట్టుకో తల్లి” అని శెట్టి చెప్పాడు. ఆమె అలాగే చేసింది. కాకపోతే నెయ్యి మరక పడ్డ చీరకు బదులు అలాగే ఉన్న ఇంకొక చీరను పంపించింది. చీర అంతా వెతికినా కూడా శెట్టికి నెయ్యి మరకలుగానీ, పోనీ ఆ నెయ్యిని కడిగేసిన నీటి తడిగానీ తగల్లేదు. దాంతో అతను ‘నేను నా కూతురిని అనవసరంగా అనుమానించాను’ అనుకున్నాడు. <br /><br /> కొన్నిరోజులు గడిచాయి. ఒక రోజు తెల్లవారు జామున తంత్రలోహనుడు శెట్టి ఇంటికి వచ్చి “శెట్టి గారూ! నేను ఇప్పుడు మా ఊరికి వేళ్ళాల్సిన పని పడింది. కనుక మీ దగ్గర సెలవు తీసుకుందాం అని వాచ్చాను” అన్నాడు.<br /><br /> శెట్టి అతని కుటుంబ సభ్యులందరూ తంత్రలోహనుడికి వీడ్కోలు ఇవ్వడానికి వెళ్ళారు. అయితే హాసినీని మాత్రం ఎవరూ నిద్రలేపలేదు. “ఇంత తెల్లవారుజామున ఆమెని నిద్రలేపకండి” అని తంత్రలోహనుడు అన్నాడు కనుక. <br /><br /> అయితే హాసినీ ఎప్పుడో నిద్ర లేచి తంత్రలోహనుడి ఇంటి దగ్గరికి వెళ్ళింది. శెట్టి మిగిలిన కుటుంబ సభ్యులతో మాట్లాడుతూనే వాళ్ళని తంత్రలోహనుడూ, హాసినీ ఊరి చివరి దాకా తీసుకువెళ్ళారు. ఎందుకంటే వాళ్ళు అలా ఊరి చివరి దాకా రాకపోతే ఇంటికి వెళ్ళగానే జరిగింది ఏమిటో అర్ధమైపోతుంది అప్పుడు హాసినీని వాళ్ళు తీస్కెళ్ళిపోతారు. అందుకని మాటల్లో పెట్టి వాళ్ళని ఊరి చివరికి తీసుకెళ్ళి “ఇక మీరు ఇంటికి వెళ్ళండి ఇప్పటికే చాలా దూరం వచ్చారు” అని తంత్రలోహనుడు అన్నాడు. వాళ్ళు వీడ్కోలు తీసుకుని వెళ్ళిపోతుంటే హాసినీ ఆమె తల్లిదండ్రుల దగ్గర ఏడుస్తూ వీడ్కోలు తీసుకుంది. వాళ్ళు ఆమెని ఓదార్చి వెళ్ళిపోయారు. వాళ్ళు అటు వెళ్ళగానే తంత్రలోహనుడు గండబేరుండ పక్షి ఇచ్చిన ఈకని తగలబెట్టాడు. వెంటనే గండబేరుండ పక్షి వచ్చింది. ఇద్దరూ పక్షిమీద నిముషాలలో వాటి గూడు ఉన్న చెట్టు దగ్గరకి చేరుకున్నారు. <br /><br /> ఇక్కడ నారాయణ శెట్టి ఇంటికి వెళ్ళాక తన కూతురు ఇంట్లో లేకపోవడం గమనించుకున్నాడు. ఆమె గది తలుపుకు అవతల వైపున గడియపెట్టి ఉంటే ఇంట్లో వాళ్ళందరూ తలుపు బద్దలు కొట్టి మరీ ఆమె గదిలోకి వెళ్ళగా అక్కడ ఆమె లేదు. బదులుగా గదిలో ఒక మూల సొరంగం కనిపించింది. వాళ్ళు ఆ సొరంగం ఎక్కడికి వెళ్తుందా అని దాన్లో ప్రయాణం చేయగా వాళ్ళు తంత్రలోహనుడు ఇన్నాళ్ళు ఉన్న వాళ్ళ ఎదురింట్లో తేలారు. వెంటనే వాళ్ళకి జరిగిందంతా అర్ధమైంది. ఇప్పుడు రచ్చచేస్తే తము మోసపోయిన విధానాన్ని తెలుసుకుని జనాలు నవ్వుతారు అనుకుని వాళ్ళు మారు మాట్లాడలేదు.<br /><br /> తంత్రలోహనుడు గండబేరుండ పక్షులు అతన్ని తీసుకెళ్తాను అనగనే అతనేమి వెంటనే వెళ్ళిపోలేదు. తన గుర్రాన్ని తీసుకెళ్ళి దగ్గరలోని ఊరిలో ఒకళ్ళకి డబ్బులిచ్చి తన గుర్రం బాద్యత అప్పగించి వాచ్చాడు. ఇప్పుడు హాసినీని ఆ ఊరిలోని గుర్రం తీసుకొచ్చి ఆమెని దాని మీద తీసుకెళ్ళాడు. అలా వాళ్ళు గుడి దగ్గరకి వెళ్ళారు. <br /><br /> తంత్రలోహనుడు “ఓ లలనామణీ! ఈ గుడిలో ఉత్తరదిశలో నీ బొమ్మ ఉంటుంది. అక్కడ నా స్నేహితుడు పిచ్చివాడిలాగా బ్రతిమాలుతూ ఉంటాడు. అతని దగ్గరికి వెళ్ళి, ఆ బొమ్మ పక్కన నించోని అతని మెడలో ఈ పూల మాలని వెయ్యి. కానీ అతను నా గురించి అడిగితే మాత్రం నేను చనిపోయానని చెప్పు. ఎందుకంటే నేను అతని మీద ప్రేమతో ఇంత శ్రమ తీసుకుని నిన్ను తీసుకొచ్చాను. అతనికి నా మీద ఎంత ప్రేమ ఉందో నేను తెలుసుకోవాలి” అని చెప్పాడు.<br /><br /> ఆమె సరే నని లోపలికి వెళ్ళింది. ఆమె తంత్రలోహనుడు చెప్పినట్టుగానే చేసింది. కానీ తంత్రలోహనుడు చనిపోయాడని తెలుసుకోగానే మదనమోహనుడు ఒరలోంచి బాకు తీసి ఆత్మహత్యచేసుకున్నాడు. అది చూసి ‘అయ్యో నేను వరించిన వ్యక్తి చనిపోయాడు. ఇతని కోసం నేను నా సర్వస్వాన్ని త్యాగం చేసుకుని వాచ్చాను. నా కిప్పుడు దారేది’ అని ఆలోచించి హాసినీ కూడా ఆత్మహత్య చేసుకుంది. ఎంతసేపటికీ గుడిలోకి వెళ్ళిన వాళ్ళు బయటికి రాకపోయేసరికి తంత్రలోహనుడు గుడిలోకి వెళ్ళి అక్కడి దృశ్యం చూసి ‘అయ్యో! ఇదంతా నా వల్లే కదా’ అని యోచించి అతను కూడా ఆత్మహత్య చేసుకున్నాడు. అప్పుడే అక్కడికి వచ్చిన పూజారి వాళ్ళందరూ అక్కడ చనిపోయి ఉండడం చూసి మనసు విరిగి అతను కూడా ఆత్మహత్య చేసుకున్నాడు. ఇంతలో అక్కడికి వచ్చిన భక్తులు అది చూసి దేవుడి దగ్గరకి వెళ్ళి “దేవుడా! నీ గుడిలో నలుగురు చనిపోయి ఉంటే కూడా కదలక మెదలకా ఉంటావా? వాళ్ళని బ్రతికించనన్నా బ్రతికించు లేదా మా ప్రాణాలను కూడా అర్పిస్తాము” అంటూ దేవుణ్ణి ప్రార్ధించారు. దానితో దేవుడు నలుగురినీ బ్రతికించాడు” అంటూ తెరగుడ్డ కధ పూర్తి చేసి....<br /><br />(ఇంకాఉంది. మిగిలిన కధ తరవాత టపాలలో వ్రాస్తానూ.)Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-29216647445060713042009-01-25T20:02:00.003+05:302009-02-10T20:43:50.881+05:30పలుకని పడంతి [విక్రమార్కుడి కధ] – 5<meta equiv="Content-Type" content="text/html; charset=utf-8"><meta name="ProgId" content="Word.Document"><meta name="Generator" content="Microsoft Word 12"><meta name="Originator" content="Microsoft Word 12"><link rel="File-List" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CBHARATH%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtmlclip1%5C01%5Cclip_filelist.xml"><!--[if gte mso 9]><xml> <o:officedocumentsettings> <o:relyonvml/> <o:allowpng/> </o:OfficeDocumentSettings> </xml><![endif]--><link rel="themeData" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CBHARATH%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtmlclip1%5C01%5Cclip_themedata.thmx"><link rel="colorSchemeMapping" href="file:///C:%5CDOCUME%7E1%5CBHARATH%5CLOCALS%7E1%5CTemp%5Cmsohtmlclip1%5C01%5Cclip_colorschememapping.xml"><!--[if gte mso 9]><xml> <w:worddocument> <w:view>Normal</w:View> <w:zoom>0</w:Zoom> <w:trackmoves/> <w:trackformatting/> <w:punctuationkerning/> <w:validateagainstschemas/> <w:saveifxmlinvalid>false</w:SaveIfXMLInvalid> <w:ignoremixedcontent>false</w:IgnoreMixedContent> <w:alwaysshowplaceholdertext>false</w:AlwaysShowPlaceholderText> <w:donotpromoteqf/> <w:lidthemeother>EN-US</w:LidThemeOther> <w:lidthemeasian>X-NONE</w:LidThemeAsian> <w:lidthemecomplexscript>TE</w:LidThemeComplexScript> <w:compatibility> <w:breakwrappedtables/> <w:snaptogridincell/> <w:wraptextwithpunct/> <w:useasianbreakrules/> <w:dontgrowautofit/> <w:splitpgbreakandparamark/> <w:dontvertaligncellwithsp/> <w:dontbreakconstrainedforcedtables/> <w:dontvertalignintxbx/> <w:word11kerningpairs/> <w:cachedcolbalance/> </w:Compatibility> <m:mathpr> <m:mathfont val="Cambria Math"> <m:brkbin val="before"> <m:brkbinsub val="--"> <m:smallfrac val="off"> <m:dispdef/> <m:lmargin val="0"> <m:rmargin val="0"> <m:defjc val="centerGroup"> <m:wrapindent val="1440"> <m:intlim val="subSup"> <m:narylim val="undOvr"> </m:mathPr></w:WordDocument> </xml><![endif]--><!--[if gte mso 9]><xml> <w:latentstyles deflockedstate="false" defunhidewhenused="true" defsemihidden="true" defqformat="false" defpriority="99" latentstylecount="267"> <w:lsdexception locked="false" priority="0" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Normal"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="heading 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 7"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 8"> <w:lsdexception locked="false" priority="9" qformat="true" name="heading 9"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 7"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 8"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" name="toc 9"> <w:lsdexception locked="false" priority="35" qformat="true" name="caption"> <w:lsdexception locked="false" priority="10" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Title"> <w:lsdexception locked="false" priority="1" name="Default Paragraph Font"> <w:lsdexception locked="false" priority="11" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Subtitle"> <w:lsdexception locked="false" priority="22" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Strong"> <w:lsdexception locked="false" priority="20" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Emphasis"> <w:lsdexception locked="false" priority="59" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Table Grid"> <w:lsdexception locked="false" unhidewhenused="false" name="Placeholder Text"> <w:lsdexception locked="false" priority="1" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="No Spacing"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" unhidewhenused="false" name="Revision"> <w:lsdexception locked="false" priority="34" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="List Paragraph"> <w:lsdexception locked="false" priority="29" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Quote"> <w:lsdexception locked="false" priority="30" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Intense Quote"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 1"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 2"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 3"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 4"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 5"> <w:lsdexception locked="false" priority="60" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Shading Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="61" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light List Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="62" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Light Grid Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="63" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 1 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="64" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Shading 2 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="65" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 1 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="66" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium List 2 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="67" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 1 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="68" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 2 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="69" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Medium Grid 3 Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="70" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Dark List Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="71" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Shading Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="72" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful List Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="73" semihidden="false" unhidewhenused="false" name="Colorful Grid Accent 6"> <w:lsdexception locked="false" priority="19" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Subtle Emphasis"> <w:lsdexception locked="false" priority="21" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Intense Emphasis"> <w:lsdexception locked="false" priority="31" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Subtle Reference"> <w:lsdexception locked="false" priority="32" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Intense Reference"> <w:lsdexception locked="false" priority="33" semihidden="false" unhidewhenused="false" qformat="true" name="Book Title"> <w:lsdexception locked="false" priority="37" name="Bibliography"> <w:lsdexception locked="false" priority="39" qformat="true" name="TOC Heading"> </w:LatentStyles> </xml><![endif]--><style> <!-- /* Font Definitions */ @font-face {font-family:Gautami; panose-1:2 0 5 0 0 0 0 0 0 0; mso-font-charset:1; mso-generic-font-family:auto; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:2097152 0 0 0 0 0;} @font-face {font-family:"Cambria Math"; panose-1:2 4 5 3 5 4 6 3 2 4; mso-font-charset:0; mso-generic-font-family:roman; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:-1610611985 1107304683 0 0 159 0;} @font-face {font-family:Calibri; panose-1:2 15 5 2 2 2 4 3 2 4; mso-font-charset:0; mso-generic-font-family:swiss; mso-font-pitch:variable; mso-font-signature:-1610611985 1073750139 0 0 159 0;} /* Style Definitions */ p.MsoNormal, li.MsoNormal, div.MsoNormal {mso-style-unhide:no; mso-style-qformat:yes; mso-style-parent:""; margin-top:0in; margin-right:0in; margin-bottom:0in; margin-left:.25in; margin-bottom:.0001pt; text-align:justify; line-height:150%; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:"Calibri","sans-serif"; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-fareast-font-family:Calibri; mso-fareast-theme-font:minor-latin; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin; mso-bidi-font-family:Gautami; mso-bidi-theme-font:minor-bidi; mso-bidi-language:AR-SA;} .MsoChpDefault {mso-style-type:export-only; mso-default-props:yes; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-fareast-font-family:Calibri; mso-fareast-theme-font:minor-latin; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin; mso-bidi-font-family:Gautami; mso-bidi-theme-font:minor-bidi; mso-bidi-language:AR-SA;} .MsoPapDefault {mso-style-type:export-only; margin-left:.25in; text-align:justify; line-height:150%;} @page Section1 {size:8.5in 11.0in; margin:1.0in 1.0in 1.0in 1.0in; mso-header-margin:.5in; mso-footer-margin:.5in; mso-paper-source:0;} div.Section1 {page:Section1;} --> </style><!--[if gte mso 10]> <style> /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Table Normal"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-priority:99; mso-style-qformat:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0in 5.4pt 0in 5.4pt; mso-para-margin-top:0in; mso-para-margin-right:0in; mso-para-margin-bottom:0in; mso-para-margin-left:.25in; mso-para-margin-bottom:.0001pt; text-align:justify; line-height:150%; mso-pagination:widow-orphan; font-size:11.0pt; font-family:"Calibri","sans-serif"; mso-ascii-font-family:Calibri; mso-ascii-theme-font:minor-latin; mso-fareast-font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-theme-font:minor-fareast; mso-hansi-font-family:Calibri; mso-hansi-theme-font:minor-latin;} </style> <![endif]--> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">(</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">నిన్నటి</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;" lang="TE"> </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">కధ తరువాయి భాగం)</span><span style="font-size: 16pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style=""> </span></span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">గుడిలోకి వెళ్ళిన తంత్రలోహనుడు వెతకగా ఉత్తరదిశలో ఉన్న అమ్మాయి బొమ్మ దగ్గర మదనమోహనుడి ప్రలాపాలను చూసాడు.</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style=""> </span></span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">మదనమోహనుడికి ఎంత చెప్పినా కూడా</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">, </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">ఆ విగ్రహన్ని</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">, ‘</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">నిజం అమ్మాయేనని</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">’ </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">నమ్ముతున్నాడే గానీ బొమ్మ అని నమ్మటం లేదు. </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style=""> </span></span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">చివరికి తంత్రలోహనుడికి విసుగు పుట్టింది. సరే అనుకుని ఆ గుడి పూజారి దగ్గరకెళ్ళి</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">, "</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">అయ్యా! అక్కడున్న ఆ విగ్రహంని ఎవరు చెక్కారు</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">? </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">దాని పుట్టుపూర్వోత్తరాలు ఏమిటి</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">?" </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">అని అడిగాడు.</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style=""> </span></span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">పూజారి </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">“</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">నాయనా! ఇక్కడికి </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">10</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE"> ఆమడల దూరాన సంగమేశ్వరీ అనే ఊరు ఉంది. ఆ ఊరిలో కోదండుడనే శిల్పాచారి ఉన్నాడు. అతను సంవత్సరం కొకసారి ఈ గుడికి వచ్చి పూజలు చేసి వెళ్తుంటాడు. అతనే ఆ శిల్పాన్ని చెక్కాడు</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">”</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE"> అని చెప్పాడు.</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style=""> </span>"</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">స్వామీ! నేను తిరిగి రావడానికి కొన్ని నెలలు పడుతుంది. అప్పటి వరకూ నా మిత్రుడి అవసరాలు మీరే చూడాలి</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">”</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE"> అని చెప్తూ తన మెడలోని నవరత్న ఖచితమైన మాలికని తీసి అతని చేతికిచ్చాడు.</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style=""> </span></span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">తంత్రలోహనుడు కోదండుడి దగ్గరకెళ్ళి </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">“</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">శిల్పాచార్యా! మందాకినీ పురం పరిసరాలలోని అడవిలోని గుడిలో ఒక అందమీన అమ్మాయి శిల్పాన్ని మీరు చెక్కారట</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">.</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE"> ఆ శిల్పాన్ని ఏ అమ్మాయిని చూసి చెక్కారు</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">?" </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">అని అడిగాడు.</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style=""> </span>"</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">మానవోత్తమా! ఒక నెల క్రితం సూర్యాస్తమయం అయ్యాక ఒక కుమ్మరి నా దగ్గరికి వచ్చాడు. అతని చేతిలో ఒక వజ్రం ఉంది. నిజానికీ ఆ వజ్రం ఇంద్రధనస్సులోని అన్ని రంగులనూ వెదజల్లుతూ చాలా అద్భుతంగా ఉంది. నేను నా కూతురి మెడలోని గొలుసు ఆ కుమ్మరికి ఇచ్చి ఆ వజ్రాన్ని తీసుకున్నాను. కానీ తెల్లారాక చూస్తే అది వజ్రం కాదు</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">,</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE"> గోరు. ఇంకేం చేస్తాను</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">, </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">శిల్పశాస్త్రం ప్రకారం ఆ గోరును చూసి మనిషిని ఊహించి వేసే అపూర్వ విద్య నాకు తెలుసు. ఆ విద్యప్రకారం ఆ శిల్పం చెక్కాను</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">”</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE"> అని చెప్పాడు.</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style=""> </span></span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">తంత్రలోహనుడు కుమ్మరి వాడి చిరునామా కనుక్కుని</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">, </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">కుమ్మరి వాడిని కలిసాడు. </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">“</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">అయ్యా! మీరు కోదండుడు అనే శిల్పికి ఒక గోరును వజ్రం అని చెప్పి అమ్మారట కదా! ఆ గోరు మీకు ఎక్కడిది</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">?” </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">అని అడిగాడు. </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style=""> </span></span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">ఆ ప్రశ్నకు కుమ్మరి వాడు </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">“</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">అయ్యా! అది ఎంత భాదాకర సంఘటనో మీకు తెలియదు. అడవిలోంచి ఎవరో ఒక వేటగాడు వచ్చాడు. ఆ రాత్రి వేళ</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">, </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">నేను ఎలాగైతే శిల్పాచార్యుణ్ణి మోసం చేసానో అదే విధంగా వాడు ఆనాడు నన్ను మోసం చేసి</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">, </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">నాకు ఆ గోరుని అంటగట్టాడు. నా కూతురికి చక్కని గొలుసు చేయించి అందులో వజ్రాన్ని పొదుగించుకుందాం అనుకుని. నేను వాడి దగ్గర ఆ గోరుని తీసుకుని ఎన్నో కుండలు</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">, </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">పిడతలు ఇంకా ఏవేవో వస్తువులు ఇచ్చాను. మర్నాడు చూస్తే అది మామూలు గోరు</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">.</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE"> ఇంక ఏం చేయాలో పాలుపోక వాడు నన్ను ఎలా మోసం చేసాడో నేనూ అదే విధంగా శిల్పాచారిని మోసం చేసాను. కాకపోతే ఆయనకి నేను ఏ ఊరి నుండి ఆయన దగ్గరకు వచ్చానో తెలుసుగానీ నా ఇల్లేదో నేను చెప్పలేదు</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">.</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE"> మీకు ఎలా తెసింది</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">?” </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">అని అడిగాడు.</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style=""> </span></span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">తంత్రలోహనుడు </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">“</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">బాబూ! ఆయన నాకు మీ ఊరి పేరు మాత్రమే చెప్పారు. నేను అతికష్టం మీద వాకబు చేసి మీ చిరునామా తెలుసుకున్నాను</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">”</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE"> అని చెప్పాడు. </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style=""> </span></span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">తరవాత వేటగాడి గురించి వాకబు చేసి తంత్రలోహనుడు అతన్ని కలిసాడు. </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">“</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">వేటగాడా! కుమ్మరి వాడికి నీవు ఒక గోరును వజ్రం అని అభద్ధం చెప్పి అమ్మావు. ఆ గోరు నీకు ఎక్కడిది</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">?” </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">అని అడిగాడు.</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style=""> </span>"</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">అయ్యా! నేను కొన్నాళ్ళ క్రితం అడవిలోకి వేటకి వెళ్ళాను. కానీ ఒక్క జంతువూ దొరకలేదు. ఎండలో తిరిగి తిరిగి అలసి ఒక చెట్టు క్రింద విశ్రమించాను. అలా నిద్రపోయిన నాకు మెలుకువ వచ్చేటప్పటికి రాత్రి అయ్యింది. చూస్తే నా కంటి ఎదురుగా ఒక ప్రజ్వులితమైన వజ్రం కనిపించింది. ఆ వజ్రాన్ని నా యింటికి తీసుకెళ్ళాను. కానీ తెల్లారాక చూస్తే అది ఒక మామూలు గోరు. నేను ఆ గోరుని మోసం చేసి కుమ్మరి వాడికి అమ్మాను</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">”</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE"> అని తను చేసిన తప్పుని ఒప్పుకున్నాడు.</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style=""> </span></span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">కానీ ఇప్పుడు తంత్రలోహనుడికి కావలసింది వాడు తప్పు ఒప్పుకోవటం కాదు కనుక</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">, </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">ఆ విషయాన్ని పక్కన పెట్టి అతనికి గోరు దొరికిన చెట్టు దగ్గరికి వెళ్ళి విశ్రమించాడు. అప్పటి దాకా ఎవరినో ఒకరిని ఆ గోరు గురించి అడిగి తెలుసుకున్నాడు. కానీ ఇప్పుడు ఇక్కడ అడగడానికి ఎవరూ లేరు కదా</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">!</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE"> అందుకని దిగాలుగా కూర్చున్నాడు. ఐతే ఆ చెట్టు మీద ఒక చిలుకల గుంపు నివసిస్తుంది. ఆ గుంపుకి ఒక రాజు కూడా ఉన్నాడు. మొత్తం </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">1000</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE"> చిలుకలకి రాజు ఐన సురేంద్రుడు తంత్రలోహనుడిని చూసి </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">“</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">మానవేంద్రా! ఎందుకంత దిగాలుగా ఉన్నావు</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">? </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">అసలు ఇంత రాత్రి ఇక్కడ ఎందుకున్నావు</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">? </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">ఈ అడవిలో ఎన్నో కౄర మృగాలుంటాయి. కనుక నీవు వాటి కంట పడకముందే ఇక్కడి నుండి దగ్గరలో ఉన్న ఏదైనా పట్టణానికి వెళ్ళిపో</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">”</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE"> అని చెప్పింది.</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style="">
<br /></span></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><span style=""> </span></span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">తంత్రలోహనుడు తను ఎందుకు అక్కడికి వచ్చింది</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">, </span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">అసలు మొత్తం ఏం జరిగిందీ అంతా చెప్పాడు.</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">
<br /></span></p><p class="MsoNormal" style=""><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;">(</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%; font-family: Gautami;" lang="TE">ఇంకాఉంది. మిగిలిన కధ తరవాత టపాలలో వ్రాస్తానూ.)</span><span style="font-size: 12pt; line-height: 150%;"><o:p></o:p></span></p> Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-28877194833987143112009-01-23T19:46:00.004+05:302009-02-10T20:44:16.468+05:30పలుకని పడంతి [విక్రమార్కుడి కధ] – 4<a style="color: rgb(204, 51, 204);" href="http://paalameegada.blogspot.com/2009/01/3_21.html">(<span>నిన్నటి</span> <span>కధ</span> <span>తరువాయి</span> <span>భాగం</span>)</a><br /><br /> విక్రమార్కుడు `కధలు మాత్రమే ఈ పలుకని పడంతిని మాట్లాడించగలవు’ అనుకున్నాడు. వెంటనే పలుకని పడంతికీ తనకీ మధ్యలో అడ్డంగా ఉన్న తెరగుడ్డని, "ఓ తెరగుడ్డా! పలుకని పడంతి ఒక్కమాటైనా మాట్లాడటం లేదు. నాకా నిద్ర రావడం లేదు. రాత్రా పొద్దుపోవటం లేదు. దీపాలా బాగా వెలుగుతున్నాయి. కనీసం నువ్వన్నా పొద్దుపోవటానికి ఏదైనా కధ చెప్పవా!” అన్నాడు.<br /><br /> విక్రమార్కుడు ఇలా అనగానే, బెతాళుడు తెరగుడ్డలో ప్రవేశించి, "ఓ రాజశ్రేష్ఠా! మీరు నన్ను కధ చెప్పమంటున్నారు. మీకు ఏ కధ చెప్పను. నేను పడ్డపాట్ల కధ చెప్పనా? నేను విన్న కధ చెప్పనా? ఏ కధ చెప్పను?" అని అడిగాడు.<br /><br /> విక్రమార్కుడు “తెరగుడ్డా! ఈ రెండు కధలూ, ఒక దాని తరవాత ఒకటి చెప్పు” అన్నాడు.<br /><br /> అప్పుడు తెరగుడ్డ “సరే, వినండి స్వామి! నేను మొదట విత్తనంగా ఉన్నాను. నన్ను రైతులు పొలంలో నాటగా మొలకగా మొలకెత్తాను. చక్కగా ఆకులతో పెరిగి కాయలు కాసాయి. అందరూ నన్ను పత్తి అన్నారు. నాకు కాసిన కాయలు పండి ఎండి పగిలాక, వాటినుంచి దూది తీసారు. ఆ దూదిని రైతు ఆడవారికి అమ్మాడు. వాళ్ళు నన్నెత్తుకుపోయి కొట్టి నూలుపేడారు. ఆ నూలును ఒక సాలెవాడు తీసుకొనిపోయి, సాగతీసి గంజివేసి తడిలో పెట్టి గుడ్డచేసాడు. ఆ గుడ్డని ఒక వ్యాపారి అంగడిలో ఉంచాడు. ఆ గుడ్డని వీళ్ళు తీసుకువచ్చి కుట్టేవాడికిచ్చారు. వాడు నన్ను చింపి ఈ రూపంలో కుట్టాడు. వీళ్ళేమో నాకు గాలి ఆడకుండా ఇలా కట్టేశారు. ఇన్ని బాధలు పడుతూ నేను కధ ఎలా చెప్తాను” అని ఊరుకుంది.<br /><br /> తెరగుడ్డలోపల బెతాళుడు ప్రవేశించి మాట్లాడుతున్నాడు అని తెలియదు కనుక పలుకని పడంతి ఎంతో ఆశ్చర్యపోయింది. ఆమెకు కొంచెం కుతూహలంగా కూడా అనిపించింది. ‘అసలు ఈ తెరగుడ్డ ఎం కధ చెపుతుందో విందాం’ అనుకుని, పనివాళ్ళకి తెరగుడ్డను తీసేయమని సైగ చేసింది. వాళ్ళు తెరగుడ్డ తీసేసి విక్రమార్కుడికీ పలుకని పడంతికీ మధ్యలో పెట్టేసి వెళ్ళిపోయారు.<br /><br /> విక్రమార్కుడు “ఊ! ఇప్పుడు చెప్పు!” అన్నాడు. తెరగుడ్డ కధ ఇలా మొదలు పెట్టింది.<br /><br /> తెరగుడ్డ చెప్పిన కధ……..<br /><br /> <span style="color: rgb(204, 51, 204);font-size:130%;" ><span>మదనమోహన</span> <span>తంత్రలోహన</span> <span>సంగీత</span> <span>సాహిత్య</span> <span>సరసోల్లాస</span> <span>హాసిని</span> <span>కధ</span></span><br /><br /> "రాజేంద్రా! సావధానంగా విను. మందార పురం అనే ఒక దేశం ఉండేది. ఆ దేశాన్ని మన్మధ జీవకరుండనే రాజు ఏలేవాడు. అతనికి మంగళకరుడు అనే ప్రతిభాశాలి అయిన మంత్రి ఉండేవాడు. రాజుకూ, మంత్రికీ చెరొక్క కొడుకూ పుట్టారు. రాజు కొడుకుకు మదనమోహనుడనీ, మంత్రి కొడుకుకు తంత్రలోహనుడనీ పేర్లు పెట్టారు. మదనమోహనుడూ, తంత్రలోహనుడూ ఎప్పుడూ ఒకరినొకరు వదలకుండా కన్ను, రెప్పలలాగా కలిసే ఉండేవారు.<br /><br /> ఒకసారి వాళ్ళు అడవిలోకి వేటకి వెళ్ళారు. జంతువులను వేటాడుతూ అడవిలోపలికి ఎక్కడికో వెళ్ళారు. దాహంతో వెతకగా వెతకగా వాళ్ళకొక నీటి మడుగు కనిపించింది. ఆ మడుగు పక్కన ఒక పెద్ద మర్రిచెట్టు, ఒక గుడి ఉన్నాయి. ఇద్దరూ మడుగులో నీళ్ళు తాగి చెట్టునీడన విశ్రాంతి తీసుకుంటుండగా మదనమోహనుడికి నిద్రవచ్చి నిద్రపోయాడు. తంత్రలోహనుడు ‘సరే గుడి చూసొద్దాం అనుకుని’ గుడిలోకి వెళ్ళాడు. గుడిలోని శిల్పాలను చూస్తూ ఉండగా గుడిలో ఉత్తరం దిక్కున ఒక అందమైన అమ్మాయిది నిలువెత్తు విగ్రహం ఉంది. ఆ అమ్మాయి చేతిలో పూలదండ పట్టుకుని ఉంది. తంత్రలోహనుడు ఒక క్షణం నిజం బొమ్మ ఏమో అనుకున్నాడు కానీ కదలకుండా ఉండడంతో బొమ్మ అని అర్ధం చేసుకున్నాడు.<br /><br /> మదనమోహనుడుగానీ ఈ బొమ్మని చూసాడంటే ‘అమ్మో చాలా అపాయకరం అనుకుని’ దేవుడి దర్శనం చేసుకుని మదనమోహనుడి దగ్గరికి వెళ్ళాడు.<br /><br /> "గుడి చూద్దాం రా మిత్రమా” అన్నాడు మదనమోహనుడు.<br /><br /> "నేను ఇప్పుడే వెళ్ళి వచ్చాను. నువ్వు వెళ్ళు కానీ ఉత్తరం వైపుకి మాత్రం వెళ్ళకు” అని చెప్పాడు తంత్రలోహనుడు. సరేనని చెప్పి గుడిలోకి వెళ్ళాడు మదనమోహనుడు. గుడి అంతా చూసాడు చివరగా ఇంక వెళ్దాం అనుకుంటుండగా అతనికి కుతూహలంగా అనిపించింది ‘అసలు ఎందుకు తంత్రలోహనుడు ఉత్తరం వైపు వెళ్ళద్దన్నాడా!’ అని. వెంటనే ఉత్తరం పైపుకి వెళ్ళాడు. అక్కడ ఉన్న అమ్మాయి విగ్రహం చూడగానే అతను ‘అబ్బా! ఎంతటి సౌందర్యం’ అనుకుంటూ, ఆ విగ్రహం నిజంగా అమ్మాయి అనుకుని అక్కడే కూర్చుని “ఆ పూలదండ నా మెళ్ళో వెయ్యి. ఓ సుందరీ! ఆ పూలదండ నా మెళ్ళో వేసి, నన్ను వరించు” అంటూ బ్రతిమాలుతున్నాడు.<br /><br /> ఎంతసేపు అయినా కూడా మదనమోహనుడు రాకపోయేశరికి తంత్రలోహనుడు గుడిలోకి వెళ్ళాడు. [ఇది మదనకామరాజు సినిమాలోని సాదా సీదా కధ కాదు.]<br /><br />(ఇంకాఉంది. మిగిలిన కధ తరవాత టపాలలో వ్రాస్తానూ.)Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-61585367218886190592009-01-21T20:16:00.003+05:302009-02-10T20:44:41.223+05:30పలుకని పడంతి (విక్రమాదిత్యడి కధ) - 3(నిన్నటి కధ తరువాయి భాగం) <br /><br /> విక్రమార్కుడు దీపాలనాగిని నిశితంగా పరిశీలించాడు. దీపాలనాగి అంత గొప్ప అందాలరాశి కాదు. అప్పుడు విక్రమార్కుడికి అనుమానం వచ్చింది. ‘పలుకని పడంతి కోసం రాజులూ, మహారాజులూ కూడా వరించాలని ప్రయత్నించి, అవమానపడ్డారని’ అవ్వ చెప్పింది. ఆమె చెప్పింది నిజం ఐతే ఈమె అపురూప సౌదర్యరాశి అయ్యుండాలి. కానీ అలాగ కనిపించటం లేదు ఈ వచ్చిన అమ్మాయి. దానికి తోడు ఈమె దీపాల పట్ల చూపిస్తున్న శ్రద్ధని గమనిస్తుంటే (అంటే అమృతమోహినితోపాటు ఆ గదిలోకి వచ్చినప్పుడు దీపాలనాగి చేతిలో ఒక పళ్ళెం పట్టుకుని అందులో దీపాలు పెట్టుకుని. వయ్యారంగా వచ్చింది.) ఈమె ఏ దీపలనాగో ఇంకెవరో ఇంకెవరో లాగా ఉందే? కానీ ఎలా తెలుసుకోవడం?’ అని విక్రమార్కుడు ఆలోచించాడు.<br /><br /> విక్రమార్కుడికి ఒక చక్కని ఆలోచన వచ్చింది. వెంటనే బెతాళుడికి తను ఏం చేయాల్సి ఉంటుందో అర్ధం అయిపొయింది. కానీ విక్రమార్కుడు భట్టికి తన ఆలోచనని ఇలా వివరించాడు. “తమ్ముడూ! బెతాళుడు ఇప్పుడు గాలి ఊదుతాడు. దాంతో దీపాలు కొండెక్కుతాయి. దీపాలు రెపరెపలాడగానే వత్తి సరిచేయడానికి ఆమె వేలిని నూనెలో పెట్టి వత్తిని సరిచేస్తుంది. అలా సరి చేసాక ఆమె వేలికి అంటిన నూనెని వేరే గుడ్డతో తుడుచుంకుందంటే ఆమె పలుకని పడంతి అని అర్ధం. లేక జుట్టుకి తుడుచుకుందంటే ఆమె దీపాలనాగి అని అర్ధం. ఎందుకంటే యజమానురాలైతే ఇంత డబ్బుండీ మరీ అంత తలకు మాసిన అలవాట్లు ఉండవు జుట్టుకి నూనెని పూసుకోవడానికి. కనుక ఈ పని ద్వారా మనకి అర్ధం అవుతుంది ఈ వచ్చిన ఆమె ఎవరో” అన్నాడు.<br /><br /> బెతాళుడు అలాగే దీపాలను గాలి ఊది కొండెక్కించాడు. వెంటనే దీపాలనాగి వేలితో దీపపువత్తిని పైకి అని, ఆ నూనెని తలకి రాసుకుంది. అంతే, విక్రమార్కుడు వెంటనే “ఒహో! మీరందరూ కలిసి నన్ను మోసపుచ్చాలను కుంటున్నారా? ఓసీ దీపాలనాగీ! నీ యజమానురాలు గనకా వస్తే ఆమె కాళ్ళు అరిగిపోతాయా, లేక అందం కరిగి పోతుందా? నువ్వు వెళ్ళి ఆమెని రమ్మను” అన్నాడు.<br /><br /> అమృతమోహిని తమ పధకం పారనందుకు బాధగా, దీపాలనాగిని లోపలికి తీసుకెళ్ళి ఈ సారి ఇలాకాదు అనుకుని, వంటల రంగమ్మను అచ్చం తన కూతురిలా అలంకరించి తీసుకెళ్ళింది.<br /><br /> ఈ లోపల విక్రమార్కుడికీ, భట్టికీ అతిధి సత్కారాలు చేయాలి కదా! అందుకని ఇద్దరికీ చక్కని విందు వడ్డించారు. వంటల రంగమ్మరాగానే విక్రమార్కుడికి మళ్ళీ అనుమానం వచ్చింది. ఈమె మరీ అంత అందంగా ఏమీ కనిపించడం లేదు ఖచ్చితంగా ఈమె పలుకని పడంతి కాదు. సరే! పరిక్షించి చూద్దాం అనుకుని “ఓ పలుకని పడంతి! నీ కోసం ఎంతో కష్టమైనా ఇన్ని ప్రాకారాలూ దాటుకుని వచ్చాను. నా కోసం నీ అమృత తుల్యమైన చెయ్యితో వడ్డించవా!" అన్నాడు.<br /><br /> వంటల రంగమ్మ విందు వడ్డించుతుండగా, నెయ్యి గిన్నెని విక్రమార్కుడు పొరపాటున దొర్లించినట్టు దొర్లించాడు. వంటల రంగమ్మ క్రింద పడ్డ నెయ్యినే మళ్ళీ గిన్నెలోకి తీసింది. వెంటనే విక్రమార్కుడికి అర్ధం అయ్యింది ‘ఈమె ఎవరో వంటల రంగమ్మ. పలుకని పడంతి అయ్యి ఉండుంటే ఖచ్చితంగా కొత్త నెయ్యి తెప్పిస్తుంది గానీ, ఇలా క్రింద పడ్డది తీయదు’ అని. వెంటనే <br />"ఓ వంటల రంగమ్మా! నీవు వెళ్ళి నీ యజమానురాలిని పిలుచుకురా! నేను వచ్చింది ఆమెని వివాహ మాడటానికి కానీ నిన్నుకాదు” అన్నాడు.<br /><br /> ఇంక ఏమీ చేయలేక వంటల రంగమ్మ లోపలికి వెళ్ళిపోయింది. అమృతమోహిని లోపలికెళ్ళి, పలుకని పడంతితో “ఇక తప్పేట్టు లేదు తల్లీ! ఇత నెవరో అసాద్యుడు లాగా ఉన్నాడు. నువ్వు రాక తప్పేట్టు లేదు. కానీ ఏదేమైనా నువ్వు మాత్రం ఎట్టి పరిస్తుతుల్లో మాట్లాడకు” అని చెప్పింది. పలుకని పడంతి సరే అంది.<br /><br /> అమృతమోహిని విక్రమార్కుడి దగ్గరకొచ్చి “రాజాధిరాజా! వినండి. నేను నా కూతురిని తీసుకొస్తున్నాను కానీ ఆమెకీ మీకూ మధ్య ఒక అడ్డు తెర కట్టి ఉంటుంది. మీరు తెల్లవారేలోపల ఆమెని మూడు సార్లు మాట్లాడించాల్సి ఉంటుంది” అని చెప్పింది.<br /><br /> విక్రమార్కుడికి, పలుకని పడంతికీ కూర్చోడానికి మంచాలు వేసి మద్యలో ఒక తెరగుడ్డ కట్టారు. పలుకని పడంతి విక్రమార్కుడి ముందునుంచే వెళ్ళి తెరగుడ్డకి అవతలి వైపున కూర్చుంది. ఆమె అందాన్ని చూసాక విక్రమార్కుడికి అనిపించింది ‘ఖచ్చితంగా ఈమే పలుకని పడంతి. ఈ సారి ఎలాంటి మోసాలూ చేయలేదు’ అని.<br /><br /> విక్రమార్కుడు “ఓ లావణ్యవతి! నీ కోసం ఎంతో కష్టపడి ఇంత దూరం వచ్చాను. నీ మధురామృత పలుకులను వినాలని కోరుకుంటున్నాను” అన్నాడు. కానీ పలుకని పడంతి మౌనముద్ర వేసుకుని మాట్లాడకుండా కూర్చుంది.<br /><br /> ఈమెని మాట్లాడించాలంటే ఇలా కాదు. ‘దానికి ఒక్కటే దారి, రహదారి’ అనుకున్నాడు, అనుకుంటా విక్రమార్కుడు ఒక చక్కని పధకం రచించాడు (బుర్రలోనే లేండి). మరి విక్రమార్కుడు తనకు చెప్పబోయే పనిని కూడా, చెప్పించుకోకుండానే అర్ధం చేసుకోగల బెతాళుడు సంసిధ్ధుడైపోయాడు. <br /><br />(ఇంకాఉంది. మిగిలిన కధ తరవాత టపాలలో వ్రాస్తానూ.)Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-78386605556291781352009-01-20T19:53:00.004+05:302009-02-10T20:45:05.845+05:30పలుకని పడంతి (విక్రమాదిత్యడి కధ) - 2(నిన్నటి కధ తరువాయి భాగం) <br /><br /> విక్రమార్కుడు పందెం కాశాక వాకబు చేయగా పలుకని పడంతి భవనం దగ్గర మొదటి ప్రాకారంలో పనిచేసే కరణాలలో ఒకడు చాలా చెడ్డవాడు అని తెలుసుకున్నాడు.<br /><br /> ఆ రోజు రాత్రి విక్రమార్కుడు, భట్టి కలిసి పలుకని పడంతి భవనం దగ్గరకెళ్ళారు. మొదటి ప్రాకారంలోకి ప్రవేశించడానికి 1000 హొన్నులిచ్చి విక్రమార్కుడు, భట్టి లోపలికి ప్రవేశించారు. వెంటనే ఇద్దరు కరణాలు విక్రమార్కుడికి భోజనం వడ్డించారు. మరి విక్రమార్కుడు మాత్రమే పలుకని పడంతిని ఓడించడానికి వచ్చింది. భట్టి తోడు వచ్చాడు అంతే. ఎటువంటి మాటసాయం కూడా భట్టి చేయడు కనుక వాళ్ళు భట్టికి భోజనం పెట్టలేదు.<br /><br /> విక్రమార్కుడు ఆ భోజనంలోని ఉడికిన అన్నాన్ని తను తిన్నాడు. ఉడకని అన్నాన్ని ఒక కండువాలో వేసుకున్నాడు. అలాగే ఒలిచిన పండు తిన్నాడు. ఒలవని పండు కండువాలో వేసుకున్నాడు. ప్రతి ఒక్కటీ కూడా అలాగే కండువాలో వేసుకున్నాడు.<br /><br /> విక్రమార్కుడు భోజనం అయిపోగానే కరణం వాడితో స్నేహం చేసుకున్నాడు. ముగ్గురూ కలిసే రెండో ప్రాకారంలోకి ప్రవేశించారు. లోపలికి వెళ్ళగానే విక్రమార్కుడు కరణం వాడిని మర బొమ్మల చేతికి అప్పగించాడు. రెండు నిముషాలలో మూడు బొమ్మలూ కలిసి వాడికి గుండు గీసినయ్. వాడు విక్రమార్కుడితో గొడవ పడ్డాడు. చెవిదగ్గర జోరీగలాగా వాడు నసపెట్టేటప్పటికి ఇక ఇలా కాదులే అనుకుని, విక్రమార్కుడు మూడో ప్రాకారంలోని మల్లయొధులకి కరణం వాడిని అప్పగించాడు. అలా మల్లయోధులు వీళ్ళ జోలికి రాలేదు కనుక భట్టి, విక్రమార్కుడు ఇద్దరూ నాలుగో ప్రాకారంలోకి ప్రవేశించాడు. అక్కడ నల్లకోతి ఉంది. విక్రమార్కుడు మొదటి ప్రాకారంలో మూటకట్టిన అన్నాన్ని దాని ముందు ఉంచాడు. కానీ ఆ కోతి అన్నాన్ని గమనించనట్టుగా కదలక మెదలక ఉంది. జాగ్రత్తగా దానిని గమనించాక వాళ్ళకు అర్ధమైంది ఆ కోతి నిజం కోతి కాదు, బొమ్మ అని. వెంటనే చప్పుడు చేయకుండా ఆ కోతి దగ్గరకెళ్ళి దాన్ని విరగ్గొట్టేశాడు విక్రమార్కుడు. తరవాత అయిదవ ప్రాకారంలో కూడా ఇలాగే పులి ముందల ఉదకని కూరని పెట్టాడు. ఆ పులి కూడా కూరని ముట్టుకోలేదు. వెంటనే పులి రూపంలో ఉన్న ఆ యంత్రాన్ని కూడా విరగ్గోట్టేశాడు. తరవాత ఆరవ ప్రాకారంలోని ఏనుగును కూడా అంతే. దానికి ఒలవని పండు పెట్టారు. ఆ ఏనుగు పండును తినలేదు. అది యంత్రం అని అర్ధం చేసుకొని విరగ్గొట్టేశాడు. ఇక ఏడవ ప్రాకారంలో ఒక బావి అడ్డంగా ఉంది. ఆ బావిని దాటి ఎటూ వెళ్ళడానికి లేదు. విక్రమార్కుడు చుట్టూ చూసాడు. ఒక పెద్ద రాయి కనబడింది. బాగా ఆలోచించి చివరికి ఆ పెద్దరాయిని తీసుకొని బావిలో వేశాడు. అంతే, బావిమీద రెండు పలకలు వచ్చి మూసుకున్నాయి. విక్రమార్కుడు, భట్టి ఆ పలకల మీద నడుచుకుంటూ అవతల పక్కకి వెళ్ళి పోయారు. తరవాతటి ఎనిమిదవ ప్రాకారంలో బురద మడుగు ఉంది. ఆ మడుగుని చూస్తూ భట్టి,<br />"అన్నా! నువ్వు పలుకని పడంతిని వరించాలి అనుకుంటున్నావు, కనుక నువ్వు బురదలో నడుచుకుంటూ రావాలి. నేను మాత్రం బెతాళుడి మీద అవతలకి వెళ్ళిపోతున్నాను” అని చెప్పి, విక్రమార్కుడి అనుమతితో బెతాళుడి మీద ఎక్కి మడుగుకు అవతలి వైపుకి వెళ్ళాడు.<br /><br /> తరవాత విక్రమార్కుడు బురదలో నడుచుకుంటూ అవతల వైపుకి వెళ్ళాడు. అక్కడ నత్తగుల్లలో నీళ్ళున్నాయి. విక్రమార్కుడు బాగా ఆలోచించి, కొంచెం గట్టిగా ఉన్న తాటి ఆకుతో కాళ్ళకి అంటుకున్న బురదనంతా గీకేశాడు. తరవాత ఒక రుమాలుని నత్తగుల్లలోని నీళ్ళతో కొంచెం తడిపి ఇంకా నత్తగుల్లలో సగం నీళ్ళు మిగిలేలాగా చూసుకున్నాడు. ఆ తడిపిన రుమాలుతో కాళ్ళని శుబ్రంగా తుడిచాడు. ఇప్పుడు విక్రమార్కుడి కాళ్ళు శుబ్రంగా, అచ్చం కడుక్కున్న కాళ్ళలాగా మెరిసిపోతున్నాయి. <br /><br /> తరవాతటి తొమ్మిదవ ప్రాకారంలో స్పటిక మండపం ఉంది. విక్రమార్కుడు తనతోపాటూ చెచ్చుకున్న కొవ్వొత్తులని కరిగించి, ఆ మండపంలో తను వెళ్ళాల్సిన దారి మొత్తం ఆ మైనాన్ని పోస్తూ దాని మీద నడవసాగాడు. అప్పుడు కొవ్వొత్తి పడ్డచోటు వరకూ గరుకుగా ఉండటం వల్ల క్రింద పడరు కదా! విక్రమార్కుడి వెనకే భట్టి కూడా మైనం మీద నడుస్తూ అన్నగారిని అనుసరించాడు. <br /><br /> తరవాతటి ప్రాకారంలో చిమ్మచీకట్లు కమ్మిన 1000 స్తంబాల మండపం ఉంది. విక్రమార్కుడు భట్టితో, <br />"తమ్ముడూ! బెతాళుడు భ్రమర రూపంలోకి మారి నిన్ను తన వీపు మీద ఎక్కించుకుని సరైన దారిలో వెళతాడు. నేను ఆ భ్రమర శబ్ధాన్ని బట్టీ మీ వెనకే వస్తాను” అని చెప్పాడు. <br /><br /> వెంటనే బేతాళుడు భ్రమర రూపంలోకి మారాడు. భట్టి బెతాళుడి మీద బయలుదేరాడు. శబ్ధాన్ని బట్టీ విక్రమాదిత్యుడు వాళ్ళని అనుసరించాడు. అలా వాళ్ళు ఆ మండపంలోంచి బయటికి వచ్చారు. <br /><br /> తరవాత పలుకని పడంతి భవనం వచ్చింది. మొదటి గదిలోకి వెళ్ళిన విక్రమార్కుడు. మంచాన్ని ఒక క్షణం జాగ్రత్తగా పరిశీలించాడు. ఆ మంచం రెండు వైపులా ఒకేలాగా ఉంది. ఎక్కడా ఎటువైపు పైన, ఎటుపైపు క్రింద అన్నది కనిపెట్టడానికి అవకాశం లేదు. విక్రమార్కుడు ఒక నిమ్మకాయ తీసుకుని మంచానికి సరిగ్గా మద్యలో ఆ నిమ్మకాయని పెట్టాడు. నిమ్మకాయ ఒక వైపుకు దొర్లేసింది. మామూలుగా ఎక్కడైనా సరే మంచానికి కాళ్ళకట్టన కొంచెం క్రిందకూ, తలవైపున కొంచెం ఎత్తుగానూ ఉంటాయి. కాబట్టి నిమ్మకాయ దొర్లిన వైపు ఖచ్చితంగా కాళ్ళకట్టనే అనుకుని, అటు వైపు కాళ్ళు, దానికి వ్యతిరేకదిశలో తల పెట్టి పడుకున్నాడు విక్రమార్కుడు. <br /><br /> వెంటనే 10 మర బొమ్మలు ప్రత్యక్షం అయ్యి సపర్యలు చేస్తూ మరిపించె ప్రయత్నం చేసాయి. కానీ వాటిని పట్టించుకోకుండా విక్రమార్కుడు ముందలికి వెళ్ళిపోయాడు. <br /><br /> ఇవన్నీ ముందలే తెలుసుకుంటూ ఉన్న పలుకని పడంతి, అమృతమోహిని చివరికి విక్రమార్కుడు ఈ మంచం విషయంలో కూడా నెగ్గాడు అనగానే “అయ్యో! మనము ఇన్నాళ్ళు ఆడిన ఆటలన్నీ ఇంక ఈ రోజు కట్టిపెట్టాల్సి వస్తుందో ఏం పాడో” అని తెగ బాధ పడ్డారు.<br /><br /> ఎంత బాధ పడ్డాకూడా అమృతమోహిని నవ్వుతూ విక్రమార్కుడిని ఆహ్వానించింది “విశ్రాంతి తీసుకోండి. అమ్మాయి వస్తుంది” అని చెప్పి పలుకని పడంతి దెగ్గరకెళ్ళి “అమ్మాయీ! నువ్వు ఒక పని చేయి! దీపాలు వెలిగించే పని మనింట్లో చేసే దీపాలనాగికి అచ్చు నీలాగా అలంకరించు. వీలైనంత అందంగా అలంకరించు, దీపాలనాగినే వాళ్ళ ముందుకు పంపించి ఈమే పలుకని పడంతి అని చెప్తాను” అని చెప్పింది.<br /><br /> దీపాలనాగిని పలుకని పడంతి లాగే అలంకరించి అమృతమోహిని “ఈమే నా కూతురు పలుకని పడంతి” అని పరిచయం చేసింది. <br /><br /> (ఇంకాఉంది. మిగిలిన కధ తరవాత టపాలలో వ్రాస్తానూ.)Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-3143064838966841352009-01-19T19:44:00.004+05:302009-02-10T20:45:31.265+05:30పలుకని పడంతి (విక్రమాదిత్యడి కధ) - 1నా కెంతో ఇష్టమైన విక్రమార్కుడి కధ ఒకటి మీరందరూ చదవాలని రాస్తున్నానండి.<br /><br /> ఎప్పటిలాగా 6 నెలలు దేశాటన, 6 నెలలు రాజ్యపాలన చేసే విక్రమార్కుడికి ఎందుకో ఆ రోజు దేశాటనకి వెళ్ళాల్సిన రోజైనా కూడా వెళ్ళాలనిపించలేదు. దాంతో భట్టిని కూడా తనతో పాటు తీసుకెళ్ళాడు. <br /><br /> వాళ్ళిద్దరూ కబుర్లు చెప్పుకుంటూ చాలా దూరం వెళ్ళారు. అలా నడిచి, నడిచి చివరికి ఒక అడవి మొదలయిన చోట, ఒక మర్రిచెట్టు ఉంది. దానికి రెండు పెద్ద కొమ్మలున్నాయి. ఒక కొమ్మ ఉత్తరం వైపుకీ, ఇంకొక కొమ్మ దక్షిణం వైపుకీ ఉన్నాయి. ఆ కొమ్మలు ఎక్కడ అంతం అవుతాయో కనిపించడం లేదు. అడవి పైన వంతెన లాగా ఉన్న ఆ కొమ్మల వెడల్పు రెండు, మూడు ఎద్దుల బళ్ళు ఒకేసారి వాటి మీద ప్రయాణం చేయగలిగేటంత. <br /><br /> ఆ చెట్టుక్రింద ఒక శిల మీద, "ఉత్తర దిక్కుకు వెళితే అలకాపురి అనే నగరం వస్తుంది. ఆ నగరంలో అమృతమోహిని అనే మహిళ ఉంది. ఆమెకి ఒక కూతురు ఉంది. ఆ కూతురు ఎవరితోటి మాట్లాడదు. అందువల్ల ఆమెకి ‘పలుకని పడంతి’ అని పేరు వచ్చింది. ఎవరైనా ఆమెని మాట్లాడిస్తే ఆమెనిచ్చి పెళ్ళిచేస్తారు. లేకపోతే గుండుకొట్టించి అవమానించి పంపుతారు. ఇప్పటికి ఎంతమందో అలా అవమానం పొందారు” అని ఉంది.<br /><br /> "తమ్ముడూ! ఈ పలుకని పడంతి సంగతేమిటో చూద్దామా?” అన్నాడు విక్రమాదిత్యుడు. <br /><br /> ఇద్దరూ అలకాపురం వైపు కొమ్మమీద బయలుదేరారు. అసలు ఆ చెట్టు పూర్వాపరాలు ఏమిటి అని విక్రమాదిత్యుడు భట్టిని అడగడంతో, భట్టి ఇలా చెప్పాడు.<br />"పూర్వం ఈ అడవిలో ఒక ఋషి తపస్సు చేసుకునేవాడు. ఐతే ఈ ఆడవి అవతల ఉన్న ఊళ్ళకి వెళ్ళడానికి వచ్చే జనం వల్ల అతని తపస్సుకీ, జంతువులకీ కూడా భంగం కలుగుతుండంతో ఆ ఋషి ఒక చెట్టు కొమ్మలు ఇలా పెరిగేటట్లు చేసాడని ఇంతకు ముందు విన్నాను. బహుశా ఆ చెట్టు ఇదే అనుకుంటాను.”<br /><br /> ఇద్దరూ చెట్టుకొమ్మమీద నుండీ అడవిని చూస్తూ అలకాపురి చేరారు. అక్కడ డబ్బులిచ్చి ఒక పూటకూళ్ళ అవ్వ ఇంట్లో ఉండసాగారు. <br /><br /> ఒక రోజు వీలుచూసుకుని విక్రమార్కుడూ, భట్టీ “అవ్వా! ఈ ఊరిలో పలుకని పడంతి అని ఎవరో ఒక అమ్మాయి ఉందని విన్నాము. అసలు ఆమె సంగతి ఏమిటి? కొంచెం చెప్పవా!” అని పూటకూళ్ళ అవ్వని అడిగారు.<br /><br /> "పలుకని పడంతి జోలికి మీరు వెళ్ళకండి నాయనా! ఆమె వల్ల ఎంత మంది రాజులూ, మహారాజులూ కూడా అవమానాల పాలయ్యారో. మీరు ఆమెకిచ్చే డబ్బుతో ఏదో ఒక వ్యాపారం చేసుకున్నా మంచి లాభాలు పొందగలరు. ఎందుకు ఆమె జోలికి వెళతారు?" అంటూ అవ్వ ఏదో చెప్ప బోయింది. <br /><br /> "అలా కాదులే అవ్వా! చెప్పవా!” అంటూ అవ్వకి నచ్చజెప్పి విషయం చెప్పమన్నారు. <br /><br /> "సరే ఇంతగా ఆడుగుతున్నారు కనుక చెపుతున్నాను. ఆమె ఇంటి చుట్టూ 10 ప్రాకారాలు ఉంటాయి. మొదటి ప్రాకారంలోకి వెళ్ళాలంటే 1000 హొన్నులు ఇవ్వాల్సి ఉంటుంది. డబ్బు చెల్లించిన తరవాత మొదటి ప్రాకారంలోకి వెళ్ళనిస్తారు అక్కడ కాపలా వాళ్ళు విందు పెడతారు. ఆ విందులో ఉడికిన అన్నం, ఉడకని అన్నం. ఒలిచిన పండు, ఒలవని పండు ఇలాగే అన్నీ కూడా ఉంటాయి. ఎవరైతే పలుకని పడంతిని ఓడించడానికి వచ్చారో వాళ్ళు ఆ విందుని తినవలసి ఉంటుంది. ఐతే విస్తరిలో ఏమీ మిగల్చకూడదు. రెండో ప్రాకారంలో మూడు మరబొమ్మలు(రోబో) ఉంటాయి. వాటిలో ఒకటి ముక్కాలి పీట వేస్తుంది. రెండోది వచ్చిన వ్యక్తిని పట్టుకుని మళ్ళీ లేవకుండా పీటమీద కుదేస్తుంది. మూడో బొమ్మ తల గొరుగుతుంది. ఇంకేముంటుంది గుండు తప్ప. కాబట్టే ఈ ప్రాకారాన్ని దాటి ఇంతవరకూ ఎవరూ లోపలికి వెళ్ళలేకపోయారు. కానీ వినికిడి ఏమిటంటే మూడో ప్రాకారంలో ఇద్దరు మల్లయుధ్ద యోధులు ఉంటారు. వాళ్ళని తప్పించుకుని ముందుకు వెళితే నాలుగవ ప్రాకారంలో నల్లకోతి ఉంటుంది. దాన్ని తప్పించుకునిపోతే, అయిదవ ప్రాకారంలో పులి ఉంటుంది. దాన్ని కూదా తప్పించుకుని పొతే, ఆరవ ప్రాకారంలో ఏనుగు ఉంటుంది. దాన్ని తప్పించుకు పోతే, ఏడవ ప్రాకారంలో దారికి అడ్డాంగా ఒక పాడు బడ్డ బావి ఉంటుంది. బావిని గనకా దాటి ఎనిమిదవ ప్రాకారంలోకి వెళితే అక్కడ బురద మడుగు ఉంటుంది. ఆ బురదలో నడిచి మడుగు దాటాక అవతల వైపున ఉండే నత్తగుల్లలోని నీటితో కాళ్ళు శుబ్రంగా కడుక్కోవాలి. అంతేగాక నత్తగుల్లలో సగం నీళ్ళు మిగల్చాలి. తరవాత తొమ్మిదవ ప్రాకారంలో స్పటిక మండపం ఉంటుంది. ఆ నునుపుగా ఉండే స్పటిక మండపంలో క్రింద పడుకుండా నడవాలి. క్రింద పడితే పుర్రె పగిలి చనిపోవడం తప్పించి ఇక ఏమీ మిగలదు. తరవాత ప్రాకారంలో చీకటిగా ఉండే 1000 కాళ్ళ మండపం ఉంటుంది. ఆ మండపంలో దారి ఎటో తెలిసి వెళ్ళాలి పొరపాటు దారిలో వెళితే స్తంబాల మద్య చనిపోవలసిందే. అక్కడ దీపం వెలిగించినా వెలగదట. కాబట్టి ఆ చిమ్మచీకటిలో భయపడకుండా సరైన దారిలో వెళ్ళాల్సి ఉంటుంది. ఇది కూడా దాటితే పలుకని పడంతి భవనం వస్తుంది. ఆ భవనంలో మొదటి గదిలో ఒక మంచం ఉంటుంది. ఆ మంచానికి రెండు వైపులా ఒకేలాగా ఉంటుంది. కాళ్ళకట్ట ఏదో, తల కట్ట ఏదో తెలిసి పడుకోవాలి. తప్పు పడుకుంటే, 10 మరబొమ్మలు వచ్చి, ఒకటి మొహం మీద వేడి నీళ్ళు పోస్తుంది. ఒకటి చితక బాదుతుంది. ఇలా ఒకొక్కటీ ఒకొక్క పని చేస్తాయి. సరిగ్గా పడుకుంటే, అవే 10 మరబొమ్మలలో ఒకటి నాట్యం చేస్తుంది. ఒకటి తాంబూలం ఇస్తుంది. ఒకటి ఉపచారాలు చేస్తుంటుంది. ఇలా ఏమార్చే ప్రయత్నం చేస్తుంటాయి తెల్లవారక మునుపే వాటినుండీ తప్పించుకుని వెళితే అప్పుడు పలుకని పడంతిని కలవచ్చు కానీ తెల్లవారేలోపల ఆమెని 3 సార్లు మాట్లాడించాలి అప్పుడు ఆమె వరిస్తుంది. లేకపోతే ఇంత కష్ట పడీ వృధా” అని చెప్పింది అవ్వ.<br /><br /> విక్రమార్కుడు అంతా విని, అవ్వకి ధన్యవాదాలు చెప్పి, తరవాత భట్టితో “పలుకని పడంతి నెత్తిమీద కట్టెలమోపు పెట్టించి, ఊరి పొలిమేర్ల వరకూ వడిపిస్తాను” అని పందెంకాసాడు.<br /><br /> (ఇంకాఉంది. మిగిలిన కధ తరవాత టపాలలో వ్రాస్తానూ.)Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-38301891014927953992009-01-15T14:16:00.003+05:302009-02-10T20:12:43.183+05:30కనుమ స్పెషల్ [నసీరుద్దీన్ కథ ]టెమూజిన్ కి డేకిశా జింకమాంసం తినడమంటే ఇష్టం. అలాగే మరి నేనూ ఒక చిన్న టేమూజిన్ ని కదా అందుకని నాకు డేకిశా చికెన్ మాంసం తినడం అంటే ఇష్టం. అందుకే నాకు కనుమ పండుగ అంటే ఇష్టం. అందుకని మీ అందరికీ కూడా కనుమ శుభాకాంక్షలు.<br /><br /> ఈ రోజు కనుమ స్పెషల్ గా ఒక కధ చెపుతానండీ. ఈ కధ నాకు చాలా ఇష్టం. మీరు కూడా చదివి ఆనందిస్తారని ఆశిస్తూ. <br /><br /> ఒక సారి ఎవరో నసీరుద్దీన్ సాటిలేని విలుకాడు అంటుంటే, పాదూషా విన్నాడు. దాంతో ఆయనకి చాలా కుతూహలంగా అనిపించింది. సరే అని నసీరుద్దీన్ ని పిలిపించాడు. వాళ్ళు ఇద్దరూ నడుచుకుంటూ వెళుతున్నారు. ఇంతలో ఒక చెట్టు కనిపించింది. వెంటనే పాదూషా నసీరుద్దీన్ ని ఆ దూరంగా కనిపిస్తున్న చెట్టుని గురి చూసికొట్టమని కానీ 3 మాత్రమే అవకాశాలు అని చెప్పాడు. నసీరుద్దీన్ మొదటి బాణం పొరపాటున గురి తప్పింది. పాదూషా వెటకారంగా నవ్వాడు.<br /><br /> "నవ్వకండి, ప్రభూ! యిది తమరి నైపుణ్యం” అన్నాడు నసీరుద్దీన్. తరవాత రెండో బాణం కూడా గురితప్పింది. పాదూషా మళ్ళీ నవ్వాడు.<br /><br /> "నవ్వద్దు, ప్రభూ!యిది తమరి మంత్రుల నైపుణ్యం” అన్నాడు నసీరుద్దీన్. తరవాత మూడో బాణం మాత్రం సూటిగా వెళ్ళి కాండానికి గుచ్చుకుంది. <br /> నసీరుద్దీన్ వంగి సలామ్ చేస్తూ “వినయంగా చెప్పాలంటే యిది నసీరుద్దీన్ నైపుణ్యం” అన్నాడు. పాదూషా గతుక్కుమన్నాడు. గతుక్కుమన్నది నసీరుద్దీన్ చివరి మాటకి కాదు. `ఇందాకటి దాకా నసీరుద్దీన్ తనని, తన మంత్రులని అన్నప్పుడు తను నసీరుద్దీన్ కొట్టలేడు అన్న ఉద్దేశంతో పట్టించుకోలేదు కానీ తన మీద నసీరుద్దీన్ విసిరిన చలోక్తులకి ఎవరైనా నవ్వుతారేమోనని.’Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-15487924262824149722009-01-11T18:51:00.002+05:302009-02-10T20:07:45.515+05:30చిలుక పరకాయప్రవేశం – 4(నిన్నటి కధ తరువాయి బాగం)<br /><br /> రత్నవల్లి వంటమనిషి చేసిన చిలుక కూర తిన్నది. <br /><br /> కొన్ని రోజులు గడిచినై. విక్రమార్కుడు ఆ ఊరిలోని పరాకు స్వామి గుడి గోపురంమీద నివసించ సాగాడు. రత్నవల్లి చాలా రోజుల నుండి ఆ గుడికి వచ్చి దేవుడికి పూజలు చేసి, పోవడం విక్రమార్కుడు గమనించాడు. అసలు ఏం కోరిక కోరుకోడానికి రత్నవల్లి గుడికి వస్తుందా అని, ఒక రోజు రాత్రి విక్రమార్కుడు దేవుడి విగ్రహం వెనక కూర్చున్నాడు.<br /><br /> విక్రమార్కుడు రత్నవల్లి ఏమని దేవుడిని వరం కోరుతుందనుకున్నాడో మనకి తెలీదు కానీ ఆమె మాత్రం మామూలు కోరిక కోరుకోలేదు.<br /><br /> "దేవుడా! నాకు బొందితో వైకుంఠం (ఆకాశం నుండి ఒక పుష్పక విమానం వస్తుందంట, ఎంతో పుణ్యం చేస్కున్నవారి కోసం మాత్రమే ఆ విమానం వస్తుందంట. దానిలో ఎక్కితే సశరీరంగా వైకుంఠానికి చేరుకుంటారట. ఇది నిజమా కాదా అన్న విషయాన్ని పక్కన పెట్టి మనం కధలో ముందుకు పోదాం) వచ్చే భాగ్యం ఇవ్వండి స్వామి. ఎన్ని రోజుల నుండి మీ గుడికి వచ్చి పూజలు చేస్తున్నాను? నన్ను ఆ పాటి కరుణించరాదా స్వామీ!” అంటూ చాలా పెద్దపెద్ద కోరిక కోరింది.<br /><br /> వెంటనే వెక్రమార్కుడు, దేవుడి విగ్రహం వెనుక నుండి, దేవుడే మాట్లాడినట్టుగా “అమ్మాయీ! నీ కోరికకి ఇన్నాళ్ళూ ఉలకక పలకక ఉన్నానంటే దానికి కారణం ఏంటంటే ఆ సమయం రాకపోవడం. ఇప్పుడు ఆ సమయం ఆసన్నం అయ్యింది. కానీ నీకు వైకుంఠ ప్రవేశానికి అనుమతి లభించాలంటే, ముందుగా నువ్వు కొన్ని పనులు చేయాల్సి ఉంటుంది. మొదట నీ ఆస్తులన్నీ పేదలకి పంచి పెట్టి, తరవాత, గుండు గీయించుకో. ఎందుకంటే వైకుంఠానికి జుట్టుతో రాకూడదు. తరవాత, బురద గుంటలో స్నానం చేసి, పిమ్మట పక్కనే ఉన్న గుంటలో స్నానం చేసి కాషాయవస్త్రాలు ధరించి దేహమంతా మసిపూసుకో. అలా చేసావంటే పుష్పక విమానం నీ కోసం వస్తుంది. తరవాత నువ్వు వైకుంఠాలోని కొలనులో స్నానం చేసావంటే, నీ శరీరం అధ్బుతంగా మెరిసిపోతుంది. నీ జుట్టు 100 గజాల పొడవు పెరిగుతుంది. నీ లావణ్యానికి దేవతా స్త్రీలంతా దిగ్బ్రమ చెంది నీ చుట్టూ మూగుతారు” అని చెప్పాడు.<br /><br /> వెంటనే రత్నవల్లి “అలాగే స్వామీ! మీ మాట జవదాటు తానా? మీరు చెప్పినట్టే చేస్తాను” అని చెప్పి, రాజు వద్దకు వెళ్ళింది. “రాజేంద్ర! నాకు మన ఊరి పరాకు స్వామి బొందితో వైకుంఠం వెళ్ళే భాగ్యం ఇచ్చారు” అని చెప్పింది. రాజుతో పరాచకాలు ఆడేటంత ధైర్యం ఎవరికీ ఉండదు కాబట్టి, రత్నవల్లి చెప్పింది నిజమేనేమో, ఒక వేళ పూర్వ జన్మలో ఆమె ఎంతో పుణ్యం చేసుకునిందేమో అనుకుని ఆమెని ఎంతగానో పొగిడారు. <br /><br /> "మహారాజా! పుష్పక విమానంని చూసే అవకాశం మళ్ళీ దొరుకుతుందో లేదో! మిత్రదేశ రాజులకు వర్తమానం పంపించితే పుష్పక విమానంని చూస్తారు కదా అని నా ఉద్దేశం” అని రత్నవల్లి రాజుకి విన్నవించింది.<br /><br /> రాజు కూడా ‘రత్నవల్లి చెప్పింది నిజం ఐతే నా మిత్ర రాజులు కూడా ఆ గొప్ప దృశ్యం చూస్తారు. లేకపోతే తిరిగి వెళ్ళిపోతారు, అంతేకదా! కానీ ఈమె చెప్పింది నిజం గనక అయ్యి ఉండి, నేనేమో వాళ్ళను పిలవలేదంటే వాళ్ళు ఎంతగానో నొచ్చుకుంటారు. కనుక వాళ్ళకు వర్తమానం తప్పక పంపించాలి’ అని ఆలోచించి రాజు వర్తమానాలు పంపమని ఉత్తరువు జారీ చేసాడు.<br /> మిగిలిన పనులన్నీ రత్నవల్లి దేవుడు చిప్పినట్టే చేస్తున్నాను అనుకుంటూ విక్రమార్కుడు చెప్పినట్టు చేసి గుడి దగ్గర ఎదురు చూడ సాగింది. ఆమెతో పాటూ రాజు, ఇతర దేశాల రాజులు వారి పరివారం, ఇంకా వీళ్ళ ఊరిలోని జనం అంతా కూడా ఎదురు చూస్తున్నారు. దేశదేశాల నుండీ వచ్చిన వారిలో భట్టి కూడా ఉన్నాడు.<br /><br /> విక్రమార్కుడు వాళ్ళందర్ని గమనించి నవ్వుకుంటూ గరుడ స్తంభం మీద నిలుచుని “ఓ రత్నవల్లి! ఆ నాడు నన్ను చంపితింటానని గొప్పగా శపధం చేసావుగా! ఇప్పుడు చెప్పు నీవు చేసిన శపధం నెగ్గిందా లేక నేను నిన్ను అవమానించడం జరిగిందా? ఏం నీకు గుర్తులేదా అదే ఆ రోజు….” అంటూ విక్రమార్కుడు మొత్తం మణివేగుని అంగడి వద్ద జరిగిన దాని దగ్గరనుండి తను దేవుడి విగ్రహం వెనుక నుండి మాట్లాడడం నుండి అప్పటి వరకూ జరిగిన అన్నీ చెపుతూ రత్నవల్లిని ఎగతాళి చేశాడు. <br /> అంతా కూడా రత్నవల్లిని చూసి ఒకటే నవ్వారు. ఆ అవమానం భరించలేక రత్నవల్లి ఎవరికీ కనబడకుండా ఎక్కడకో వెళ్ళిపోయింది. రాజులంతా కూడా తమతమ రాజ్యాలకు వెళ్ళిపోయారు. భట్టి మాత్రం విక్రమార్కుడికే ఇంతటి తెలివి తేటలుంటాయి ఖచ్చితంగా ఆ చిలుకలో ఉంది విక్రమార్కుడే అని గ్రహించి, ఆయన దగ్గరకు వెళ్ళి “అన్నగారూ! మీరు ఉజ్జయినిని మరిచి ఇలాంటి చిద్విలాసాలతో కాలం వృధా చేయడం మంచి పద్దతేనా!” అంటూ చిరుకోపం చూపించి విక్రమార్కుడిని తనతో పాటూ తీసుకువెళ్ళిపోయాడు.<br /><br /> విక్రమార్కుడు జరిగిన విశేషాలన్నీ చెప్పాడు. భట్టి మంగలివాడు చేసిందంతా చెప్పాడు. ఇద్దరూ కలిసి మంగలివాడికి శాస్తి చేయడానికి ఒక చక్కని పధకం పన్నారు.<br /><br /> ఆ పధకం ప్రకారం రాణుల దగ్గరనుండి ఒక కబురు పంపించమని చెప్పారు. ఆ కబురు ఇలా ఉంది “మా దేవీ పూజ సమాప్తమైంది. మీరు రావచ్చు కానీ పొట్టేలు పందాలలో మీరు గెలవాల్సి ఉంటుంది.”<br /><br /> మంగలివాడు `సరే’ అని ఉత్సాహంగా పొట్టేలు పందాలు జరిగే చోటుకు వెళ్ళాడు. అక్కడ రెండు పొట్టేళ్ళున్నాయి “ఒకటి రాణుల పొట్టేలు, ఇంకోటి మీ పొట్టేలు. మీ పొట్టేలు గెలిస్తే మాత్రమే మీరు రాణుల అంతఃపురంలోకి ప్రవేశించ గలిగేది” అని భట్టి షరతు గురించి చెప్పాడు.<br /><br /> రాణులపోతు బక్కగా ఉన్నా కూడా యుక్తి కలిగింది అవటం వల్ల మంగలివాడి పొట్టేలుని చంపేసింది. కానీ మంగలివాడు ఆ పోతు చనిపోతే తను లోకోత్తర సౌందర్యవతులైన విక్రమార్కుడి భార్యలని చూడడం కుదరదేమోనన్న అనుమానంతో పరకాయప్రవేశ మంత్రం చదివి తన పొట్టేలులోకి ప్రవేశించాడు. అదే అదనుగా విక్రమార్కుడు తన శరీరంలోకి పరకాయప్రవేశ మంత్రం ద్వారా ప్రవేశించాడు.<br /><br /> వేంటనే భట్టి మంగలివాడు ప్రవేశించిన పొట్టేలుని చంపించేసాడు. దాంతో మంగలివాడు చనిపోయాడు. మంగలివాడి చరిత్ర సమాప్తమైంది. అలాగే మన కధ కూడా సమప్తమైంది.Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-66724100342812776422009-01-10T07:59:00.003+05:302009-02-10T20:08:22.751+05:30చిలుక పరకాయప్రవేశం – 3(నిన్నటి కధ తరువాయి బాగం)<br /><br /> మణివేగుడు చిలుక రూపంలో ఉన్న విక్రమార్కుడిని కొనుక్కున్నాడు.<br /><br /> మణివేగుడి తండ్రి చర్చకు పిలిచిన పెద్దమనుషులందరూ కలిసి మణివేగునికి ఒక అంగడి ఇచ్చారు. తరవాత మణివేగుడు ఒక నవరత్న ఖఛిత పంజరం చేయించి ఆ చిలుకని అందులో ఉంచాడు. రోజూ పాలూ, పండ్లూ ఇతర తిండిపదార్ధాలూ చిలుకకి పెట్టేవాడు. <br /><br /> ఒకరోజు చిలుకలోని విక్రమార్కుడు మణివేగునితో ఇలా అన్నాడు, <br /> "శెట్టిగారూ! నాకో ఆలోచన వచ్చింది. ఇక నుండి మీరు ఊరికినే కూర్చుని హాయిగా విశ్రాంతి తీసుకోండి. వ్యాపారం నేను చేస్తాను. మీ అంగడిలోని పనివారిని అందరిని నా మాట వినేటట్లు జేయండి. ఖాతాదార్లు వచ్చినప్పుడు మీరేమీ బేరాలాడక హాయిగా కూర్చోని, నేను వారితో చేయు బేరాలు చూడండి.”<br /><br /> ఈ సలహా ఎంతో నచ్చడం వల్లన మణివేగుడు అలానే చేసాడు. విక్రమార్కుడు తన తీయని మాటలతో వేరే దుకాణాలకు వెళ్ళే వాళ్ళను కూడా వీళ్ళ అంగడికే రప్పించసాగాడు. అందువల్ల మణివేగుడు కొంత కాలంలోపే ఎంతో డబ్బు గడించాడు.<br /><br /> ఆ ఊరిలో రత్నవల్లి అనే ఒక నర్తకి ఉండేది. ఆ నర్తకీ గొప్ప అందగత్తె, అంతేగాక చాలా గొప్పగా నాట్యం చేయగలదు. రత్నవల్లి నాట్యం చూడడానికి రాజు కొడుకు, మంత్రి కొడుకు, శెట్టి కొడుకు మన మణివేగుడు ఇంకా ఎంతో మంది గొప్ప ధనవంతులు వంతుల వారీగా వెళ్ళేవాళ్ళు. దాంతో ఆ నర్తకీకి పొగరెక్కింది. ఆ పొగరుతో రత్నవల్లి ఎవరికైనా తను కలలో కనిపించినా కూడా తనకు 1000 హొన్నులు చెల్లించాలని శపధము పెట్టింది. ఆమె కలలోకి వచ్చిందని చెప్పుకోకపోతె ఏ గొడవ ఉండదు. కానీ అంతటి సౌందర్యవతి కలలోకి వచ్చిందని ఎలా చెప్పకుండా ఉంటారు? చెప్పకుండా ఉండలేక పోయేవారు. చెప్పుకున్నాక ధనవంతులైతే మారుమాట్లాడక ఇచ్చేవారు. <br /><br /> ఒక నాడు ఒక పేదబాపనికి రత్నవల్లి కలలో వచ్చింది. గొప్పకోసం వాడు స్నేహితులతో చెప్పుకున్నాడు. దాంతో అది రత్నవల్లికి తెలిసింది. వాడిని పిలిపించి తనకు ఇవ్వవలసిన 1000 హొన్నులు ఇవ్వమంది.వాడు తను పేదవాడినని డబ్బు ఇచ్చుకోలేనని, ఈ సారికి వదిలేయమని ఎంత బ్రతిమాలినా రత్నవల్లి ఒప్పుకోలేదు.<br /><br /> అందువల్ల వాడు దిగాలుగా మణివేగుని దుకాణం ముందుకూర్చుని ఆలోచించసాగాడు. ఐతే విక్రమార్కుడు, "బ్రాహ్మణోత్తమా! ఎందుకంత దిగాలుగా ఉన్నావు?" అని అడిగాడు.<br /><br /> ఆ బ్రాహ్మణుడు చెప్పింది విని, విక్రమార్కుడు “నువ్వేమీ బాధపడకు. ఆమె తిక్క నేను కుదురుస్తాను. నేను డబ్బులిస్తానని చెప్పి ఆమె నిక్కడకు తీసుకురా” అని చెప్పాడు.<br /><br /> ఆ బ్రాహ్మణుడు రత్నవల్లిని తీసుకొచ్చాడు. విక్రమార్కుడు 1000 హొన్నులను అద్దంలో చూపించి, <br /> "ఓ నర్తకీ మణి! ఈ బ్రాహ్మణుడు నిన్ను కలలో చూసాడే గానీ నిజంగా కాదు, కాబట్టి నువ్వు కూడా ఈ అద్దంలోంచి డబ్బు తీసుకో” అని చెప్పాడు.<br /><br /> జనం అంతాకూడా “నిజం, నిజం” అంటూ చిలుకని మెచ్చుకున్నారు. దాంతో ఆ నర్తకి సిగ్గుపడి “నిన్నెలాగైనా చంపి తింటాను చూస్కో” అంటూ విక్రమార్కుడి మీద శపధం చేసింది.<br /><br /> ఆ రోజు మణివేగుని వంతు అందుకని మణివేగుడు రత్నవల్లి ఇంటికి వెళ్ళాడు. ఐతే తలుపులు మూసేసి ఉన్నాయి. “ఎందుకని ద్వారాలు మూసారు” అని మణివేగుడడగగా రత్నవల్లి చెలికత్తెలు “రత్నవల్లికి దేనిపైనో మనసు పడిందంట అది దొరికితేగానీ మిమ్ములని లోపలికి అనుమతించదట” అని చెప్పారు.<br /><br /> "ఏమిటది? ఏదైనా సరే ఇస్తాను, చెప్పు” అని మణివేగుడు బ్రతిమాలగా<br /><br /> "ఏదైనా సరే ఇస్తారా? మాటతప్పరుగా?" అని అడిగింది రత్నవల్లి.<br /><br /> "ఏదైనా సరే ఇస్తాను. అడుగు” అన్నాడు మణివేగుడు.<br /><br /> "ఐతే మీ చిలుకపై నేను మనసు పడ్డాను. అది తీసుకు రండి” అని చెప్పింది. <br /><br /> "అంత చిన్నవిషయానికా ఇంత రాధ్దాంతం. ఇప్పుడే తెస్తాను” అంటూ ఇంటికెళ్ళి విక్రమార్కుణ్ణి తీసుకొని హడావుడీగా రత్నవల్లి ఇంటికి వెళ్ళాడు.<br /><br /> విక్రమార్కుడికి విషయం అర్ధం అయ్యింది. ‘వీడికి తిక్క తలకెక్కినట్టుంది. అందుకే ఈ తిక్క పని చేస్తున్నాడు’ అని యోచిస్తుండగా రత్నవల్లి ఇంటిని చేరుకున్నారు.<br /><br /> రత్నవల్లి చిలుకని జాగ్రత్తపరిచి. తన నాట్యంతో మణివేగుణ్ణి రంజింపజేసి పంపేసింది. మరునాడు పొద్దున్నే చిలుకతో “చూసావా నా మాట నెగ్గించుకో బోతున్నాను” అంటూ రత్నవల్లి చిలుకను వంట మనిషికి ఇచ్చి “దీన్ని కూర చేయ్యి. మధ్యానం తింటాను” అని చెప్పింది.<br /><br /> వంటమనిషి పంజరంలో నుంచి విక్రమార్కుణ్ణి తీసి చంపబోయింది. కానీ విక్రమార్కుడు దాని చేతిని కొరికి గాలిలోకి ఎగిరిపోయాడు. ఈ విషయం తెలిస్తే తన యజమానురాలు తనను ఏమంటుందో అని బజారుకి వెళ్ళి ఆ వంటమనిషి ఇంకో చిలుకని తీసుకు వచ్చి కూర చేసింది. రత్నవల్లి విక్రమార్కుడినే వంటమనిషి కూరచేసిందనుకుని, గర్వంగా చిలుకను తిడుతూ కూర తిన్నది.<br /><br /> విక్రమార్కుడు రత్నవల్లిని ఎలా అవమానిస్తాడో, ఎలా ఏడిపిస్తాడో తరవాత టపాలలో ………Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-12917403886747631872009-01-08T20:06:00.003+05:302009-02-10T20:10:02.261+05:30చిలుక పరకాయప్రవేశం - 2(నిన్నటి కధ తరువాయి బాగం)<br /><br /> భట్టి అక్కడ ఉజ్జయినిలో అలా మదన పడుతున్న సమయంలో, ఇక్కడ విక్రమార్కుడు అడవిలోని చిలుకలన్నింటికి రాజయిపోయి సుఖమయ జీవితం సాగిస్తున్నాడు. 1000 చిలుకలకి రాజుగా ఉంటున్న చిక్రమార్కుడు చిలకలన్నీ కలసికట్టుగా జీవించాలి, కలిసికట్టుగానే ఆహారం సంపాదించుకోవాలి లాంటి శాసనాలు చేయించాడు.<br /><br /> ఒకసారి ఒక వేటగాడు ఆ అడవిలోని 1000 చిలుకలు కలిసి తిరగడం, అన్నీ కలిసి ఒక పెద్ద చెట్టుమీద నివసించడం గమనించాడు. వెంటనే వాడు చిలుకలు ఆహారం సంపాదించడానికి వెళ్ళినప్పుడు, ఆ చెట్టుక్రింద వల పన్నాడు. చిలుకలు తిరిగి వచ్చినప్పుడు విక్రమార్కుడు వల గమనించి హెచ్చరించేలోపే చిలకలన్నీ వెళ్ళి చెట్టుక్రింద వాలినై. అవన్నీ వలలో చిక్కుకుపోగా, విక్రమార్కుడు మాత్రం వలలో చిక్కుకోలేదు. కానీ రాజుగా మిగిలిన చిలుకలన్నీ వలలో చిక్కుకున్నప్పుడు తను వెళ్ళరాదు అని ఆలోచించి, విక్రమార్కుడు కూడా వలపై వాలాడు.<br /><br /> దూరంనుంచి వేటగాడు ఆ చెట్టువైపు రావడం గమనించాయి చిలుకలన్నీ. వెంటనే అన్నీ చిలుకలూ కలిసి విక్రమాదిత్యుణ్ణె, తప్పించుకునే మార్గం చెప్పమని బ్రతిమాలినై. విక్రమార్కుడు బుర్రకు పదును పెట్టి, చివరికి ఇలా చెప్పాడు,<br />"మీరంతా కూడా చనిపోయినట్టు నటించండి. వేటగాడు ఒక్కొక్క చిలుకనీ వలనుండి తప్పించి నేలమీద పడేస్తాడు. అందరూ కూడా చిలుకలు కింద పడ్డప్పుడు వచ్చే శబ్ధాన్ని లెక్కించుకోండి. మొత్తం 1000 సార్లు క్రింద పడ్డ శబ్ధం వచ్చినప్పుడు, అందరూ కూడా ఒక్కసారిగా ఎగరాలి.” <br /><br /> విక్రమార్కుడి ప్రతిపాదనకి చిలుకలన్నీ సమ్మతించినై. అవన్నీ కూడా చనిపోయిన వాటిలాగా నటించినై. అది చూసి వేటగాడు ‘ఆహా! ఈ చిలుకలు ఎందువల్లనో గానీ చనిపోయినై, వీటిని ప్రత్యేకంగా చంపాల్సిన పని తప్పించినై’ అనుకుంటూ, చిలుకలని వలనుంచి తప్పించి నేలమీద పడవేయసాగాడు. అలా 999 చిలుకలని పడేసాడు. చిలుకలు కూడా చక్కగా లెక్కపెడుతున్నాయి. చివరి చిలుక విక్రమార్కుడు మాత్రం మిగిలి ఉన్నాడు. కానీ ఇంతలో వేటగాడి బాకు ఒరలోంచి క్రింద పడింది. చిలుకలు వెయ్యొ చిలుక క్రింద పడింది అనుకుని, ఒక్కసారిగా ఎగిరినై. అది చూసి వేటగాడు “దొంగ చిలుకలు!” అనుకుంటూ విక్రమార్కుణ్ణికూడా వలనుంచి తీసి చంపబోయాడు. కానీ విక్రమార్కుడు “ఆగు! ఓ బొయవాడా! నన్ను చంపితింటే నీవు ఈ పూటకి మాత్రమే కడుపు నింపుకోగలవు. అదే నేను నీకిచ్చే సలహా విన్నావంటే కొన్నాళ్ళపాటు సుఖంగా ఉంటావు” అని మనిషి బాషలో అన్నాడు.<br /><br /> ఒక చిలుక మనిషి బాషలో మాట్లాడడం చూసి బోయవాడు ఎంతో ఆశ్చర్యపోయాడు. “ఏంటి నువ్వు ఇచ్చే సలహా?" అని అడిగాడు వాడు.<br /><br /> "నువ్వు నన్ను పట్నానికి తీసుకెళ్ళి 1000 హొన్నులకి నన్ను అమ్ముతానని చెప్పు. అందరూ అంత ఎక్కువ ఖరీదు ఎందుకు అని అడుగుతారు నేను వారికి సరైన సమాధానం చెపుతాను. అలా వచ్చే డబ్బుతో నువ్వు కొన్నాళ్ళు పాటు సుఖంగా ఉండచ్చు.” అన్నాడు విక్రమార్కుడు.<br /><br /> బోయవాడికి ఈ ఆలోచన బాగా నచ్చింది. ఆ చిలుకను ఒక పంజరంలో పెట్టి తీసుకొని, వాడు పట్నంకి బయలుదేరి వెళ్ళాడు.<br /><br /> పట్నంలో ఎంతో మంది ‘చిలుక ఎంతకి అమ్ముతావు’ అని అడిగి వాడు చెప్పిన ఖరీదు విని, ‘వీడికి అత్యాశ ఎక్కువ అనుకుంటా’ అనుకుని వెళ్ళిపోయారు. విక్రమార్కుడు వాళ్ళెవరికి ఏమి చెప్పలేదు.<br /><br /> ఆ ఊళ్ళో ఒక శెట్టి ఉండేవాడు. అతనికి ఒక కొడుకు ఉన్నాడు. ఆ కొడుకు పేరు మణివేగు. మణివేగుని కొరకు ఒక దుకాణం పెట్టించి, అతనికి వ్యాపారంలోని మెళకువలు నేర్పాలని ఆ శెట్టి అనుకున్నాడు. ఆ విషయమై చర్చించడానికి పెద్దమనుషులతో ఒక సమావేశం ఏర్పాటు చేసాడు ఆ శెట్టి. ఆ సమావేశానికి వెళ్ళడానికి మణివేగు బయలుదేరాడు. దారిలో ఈ బోయవాణ్ణి చూసి,<br /><br />"ఓయీ! బోయా! నీ వద్ద ఉన్న చిలుకను నాకు అమ్ముతావా? అమ్మేట్టయితే వెల ఎంత?" అని అడిగాడు.<br /><br />బోయవాడు 1000 హొన్నులని చెప్పాడు. <br /><br />"నీకు మతిగాని బ్రమించినదా! ఎవరైనా చిలుకని ఇంత ఎక్కువ వెల చెప్తారా? నీ ఆశ కూలా.” అంటూ ఒక ప్రేవేటు తీసుకున్నాడు మణివేగు.<br /><br /> కానీ ఇంతలో విక్రమార్కుడు “శెట్టిగారూ! ఇటు రండి! ఒక సారి నేను చెప్పేది వినండి” అంటూ పిలిచాడు. మామూలుగా చిలుకలు ఎవరైనా నేర్పిన మాటలని తిరిగి మాట్లాడతైగానీ సొంతంగా మాట్లాడవు. కానీ విక్రమార్కుడు ఆ చిలుకలో ఉన్నాడు కాబట్టి సొంతంగా మాట్లాడ గలిగాడు అని మణివేగునికి తెలియదుగా, అందుకని చాలా ఆశ్చర్యపోతూ చిలుక దగ్గరికి వెళ్ళాడు.<br /><br /> "శెట్టిగారూ! ఈ రోజు మీ నాన్నగారు మీ కోసం ఒక అంగడి తెరిపించాలని అనుకుంటున్నారు. ఆ విషయం చర్చించడం కోసం పెద్ద మనుషులతో ఒక సమావేశం ఏర్పాటు చేసారు. ఈ శుభదినం మీరు వెనకా ముందు చూడక ఈ వేటగాడికి 1000 హొన్నులు ఇవ్వండి. నెల తెరగక మునుపే నేను మీ అంగడిలో ఉండి మీకు 10 వేల హొన్నులు సంపాదించి పెడతాను” అని చెప్పాడు విక్రమార్కుడు. ఈ మణివేగుని గురించి ఎవరో మాట్లాడుకోవడం విని, మణివేగుణ్ణి చూడగానే ఆయన్ని గుర్తించి ఇందంతా చెప్పాడు విక్రమాదిత్యుడు.<br /><br /> మణివేగునికి ‘ఈ చిలుక మృధుమధుర మాటలే పది వేలు’ అని తలచి, వెంటనే కొనుక్కున్నాడు.<br /><br /> కధలో తరవాత తిరుగుబోవు మలుపుల గురించి తరవాత టపాలలో వివరిస్తాను. అప్పటి వరకు ఇప్పుడు చెప్పిన కధతో సరిపెట్టుకోండీ! ప్లీజ్!Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-17989729269627730222009-01-07T09:09:00.002+05:302009-02-10T20:10:29.460+05:30చిలుక పరకాయప్రవేశం – 1విక్రమార్కుడి గురించి మన అందరీకి తెలుసు. ఆయన 6 నెలలు రాజ్యపాలన, 6 నెలలు దేశాటన చేసేవాడు. కానీ ఆయన దేశాటనలో ఎన్నో వింతలు జరిగేవి. మామూలుగా ఇప్పుడు మనకి అందుబాటులో ఉండే ఏ పుస్తకంలో ఐనా కధలు చాలా సాదాసీదాగా ఉంటాయి. నాకు ఎంతగానో గాలించగా దొరికిన ఒక అరుదైన పుస్తకంలోని ఒక అరుదైన కధ మీకు చెప్పాలని అనుకుంటున్నానండి.<br /><br /> విక్రమాదిత్యుడి దగ్గర ఒక మంగలివాడు పనిచేసేవాడు. వాడు తన పనిలో గొప్ప నిపుణుడు. వాడి పనితనం విక్రమార్కుడికి ఎంతగానో నచ్చడం వల్లన వాడితో స్నేహం పెరిగి, చివరికి వాడికి పరకాయప్రవేశ విద్య (మన ఆత్మని ఒక నిర్జీవమైన శరీరంలోకి పంపగలిగే విద్య. ఈ విద్య నిజంగా ఉందా లేదా అన్నది పక్కన పెట్టి, మనం కధలో ముందుకు పోదాం.) నేర్పించాడు. భట్టి (విక్రమార్కుడి తమ్ముడు) ఎన్నోసార్లు అన్నగారిని హెచ్చరించాడు, "ఆ మంగలి మంచివాడు కాదు! వాడితో స్నేహం మీకు తగదు అన్నయ్యా!” అని, కానీ విక్రమార్కుడు అంతగా పట్టించుకో లేదు.<br /><br /> ఒకసారి దేశాటనకి వెళ్ళేటప్పుడు విక్రమార్కుడు ఆ మంగలిని కూడా తనతోపాటూ తీసుకెళ్ళాడు. వాళ్ళు ఇద్దరూ చాలా దూరం ప్రయాణించి చివరికి కొంత సేపటికి అలిసిపోయి. ఒక చెట్టుకింద విశ్రాంతి తీసుకుంటున్నారు.<br /><br /> విక్రమాదిత్యుడు, మంగలివాడి ఒడిలో తలపెట్టుకుని పడుకున్నాడు. ఇంతలో మిక్రమార్కుడి దృష్ఠిని ఎదురుగా ఉన్న చెట్టుపైని దృశ్యం ఆకర్షించింది.<br /><br /> ఆ చెట్టుపైన ఒక గూడు ఉంది. ఆ గూటిలో ఒక చిలుక జంట నివసిస్తుంది. ఆ జంటలోని మగచిలుక ఏదో జబ్బు చేసి చనిపోయింది. ఆ చిలుక శవం మీదపడి ఆడచిలుక ఏడుస్తుంది. ఈ దృశ్యం చూడగానే విక్రమార్కుడి మనసు కరిగిపోయింది. పడుకున్నవాడు పడుకునే, ఉన్నపళాన పరకాయప్రవేశ మంత్రం చదివి మగచిలుక శరీరంలోకి ప్రవేశించాడు. దాంతో ఆడచిలుక ఆనందంతో ఒకటే అరిచింది. రెక్కలు టపటపలాడించింది. గాలిలో ఏవేవో విన్యాసాలు చేసింది.<br /><br /> ఇదంతా గమనించిన మంగలికి అనుమానం వచ్చింది. ‘చచ్చిన చిలుక మళ్ళీ బతకడమేమిటా’ అని. వెంటనే విక్రమార్కుడి శరీరాన్ని కదిపి చూసాడు. శరీరంలో కదలిక లేదు. దాంతో వాడి అనుమానం నిజమైంది. వాడు ఎన్నాళ్ళగానో ఎదురు చూస్తున్న క్షణం అప్పుడు వచ్చింది. అలాంటప్పుడు వాడు ఆగుతాడేంటి? హడావుడీగా పరకాయప్రవేశ మంత్రం జపించి తన ఆత్మని విక్రమాదిత్యుని శరీరంలోకి ప్రవేశపెట్టి. తన శరీరాన్ని కాల్చేసి, అక్కడ నుండి ఉజ్జయినికి బయలుదేరాడు.<br /><br /> అన్నగారి రాక తెలుసుకుని భట్టి ఎదురేగి సాదరంగా స్వాగతం ఇచ్చాడు కానీ, భట్టి మనసులో మాత్రం అనుమానం కలిగింది, "వచ్చింది విక్రమార్కుడు కాదు. తన అన్నగారు ఎప్పుడూ కూడా 6 మాసాల దేశాటన కాలం దాటక మునుపురారు, కనుక ఈ వచ్చిన వాడు నా అన్నకాదు తన అన్నరూపంలో వచ్చిన మాయావి” అని అర్ధం చేసుకొన్నాడు. వెంటనే విక్రమార్కుడి భార్యలకి రహస్యంగా కబురు పంపాడు. “వచ్చినవాడు విక్రమాదిత్యుడు కాడని నా అనుమానం. ఎందుకైనా మంచిది మీరు దేవీ పూజ చేస్తున్నామనీ, మగవారిని చూడరాదని, కాబట్టి మీ మందిరాలకి రావద్దని ఆయనకి కబురు పంపండి” అన్నది దాని సారాంశం. ఆ రాణులంతా భట్టి మీద ఉన్న నమ్మకంతో అలాగే చేసారు. <br /><br /> భట్టి విక్రమార్కుడి శరీరంలోని మంగలివాణ్ణి గమనిస్తూనే ఉన్నాడు. తిండి తినేటప్పుడూ, రాచ మందిరంలో తిరిగేటప్పుడూ ఒక రకమైన ఆబతనం గమనించాడు. ఇంతలో భట్టికి గుర్తుకు వచ్చింది అన్నగారితో పాటూ దేశాటనకి వెళ్ళిన మంగలివాడి గురించి. వాడి గురించి వాకబు చేయగా ‘వాడు తిరిగి రాలేదని’ తెలుసుకున్నాడు. వెంటనే భట్టికి అర్ధమైంది. ‘అన్నగారు నేర్పిన పరకాయప్రవేశ విద్యతోటి మంగలివాడు విక్రమార్కుడి శరీరంలో ప్రవేశించాడని’ అర్ధమైంది, కానీ అన్నగారు ఏమయ్యారో, అసలు ఆయన తన ఆత్మను ఏ శరీరంలో ప్రవేశపెడితే మంగలివాడు విక్రమార్కుడి శరీరంలో ప్రవేశించాడో మాత్రం ఆయనకి అర్ధం కాలేదు. ఆయన అనుమానాలకి సమాధానం త్వరలోనే దొరికిద్దని ఆయన ఊహించాడో లేదో మనకి తెలీదు కానీ మీ అనుమానాన్ని మాత్రం నేను తదుపరి టపాలలో తీరుస్తానండి.Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-4013835942233742806.post-65214663056580878902009-01-03T08:08:00.005+05:302009-02-10T20:31:26.412+05:30ఒక్క చాన్స్ ఇవ్వండి.<a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvjjxpTPvKDLNWWgnpxXiLkHz8ZvfpK_-P1l-ipeUZLHMIr3RVZmX07MaBD5zT_tIIyEma2v2NlaaHkI8j7Dt-o499cbSh05lGtuu0AxvgWF3Jz1-5VfJxi7RsHv4VU9R1LNx4UwkJMTU/s1600-h/okka+saari.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 258px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvjjxpTPvKDLNWWgnpxXiLkHz8ZvfpK_-P1l-ipeUZLHMIr3RVZmX07MaBD5zT_tIIyEma2v2NlaaHkI8j7Dt-o499cbSh05lGtuu0AxvgWF3Jz1-5VfJxi7RsHv4VU9R1LNx4UwkJMTU/s320/okka+saari.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5286892142673556242" border="0" /></a><br /><br /> <span style="color: rgb(255, 255, 255);font-size:130%;" ><span>ఒక్క</span> <span>సారి</span> <span>మమ్మల్ని</span> <span>ఒదిలి</span> <span>చూడండి</span>, <span>అప్పుడు</span> <span>మీ</span> <span>చేత</span> <span>చేయిస్తాం</span> <span>ఈ</span> <span>ఫీట్లన్ని</span>!</span>Aha!Oho!http://www.blogger.com/profile/17150683174333129917noreply@blogger.com0